Tedy podle mého se může dopustit velezrady jen ten, kdo zradí zájmy, za které bojuje vláda a které jsou také v soulady se zájmy občanů, kteří se na nich v demokratické volbě a diskusi dohodli. Tedy politiku společnosti.
A proto se domnívám, že v naší roztodivné společnosti, která není schopna nalézt společnou řeč je vlastně nemožné se tak závažného činu dopustit. A pokud někdo s takovým nápadem přijde, tedy označit někoho za velezrádce, tak se jen přiřadí k těm jarmarečním kejklířům, kteří předstírají, že jsou hodnověrnými bojovníky za práva občanů.
Jistě, že je celkem jednoduché si představit, že třeba i prezident či nějaký ministr jedná tak, že by si jeden mohl i myslet, že zrazuje něčí zájmy. Je to oprávněné a většinou i pravdivé, protože ne každý se zavděčí všem. Politik by tedy měl jednat v zájmu většiny, a přitom dávat pozor na to, aby menšiny zbytečně netrpěly, či od nich není vyžadována větší oběť, než je únosné.
Jenže v naší společnosti to vypadá tak, že se skládá jenom z menšin, takže je logické, že vlastně nikdy nikdo nemůže být spokojen. A tudíž i každý může být „velezrádcem“. Ale i „hrdinou“. Nelehká to situace, která jen dokazuje, že se opravdu nacházíme na úrovni mateřské školky, tedy pokud jde o výchovu k demokracii. Každý chce mít pískoviště jen pro sebe a tou nejlepší zábavou je boření báboviček těch druhých.
Velezrada! Ano, bývalo to vážné obvinění. A mnohdy brutálně zneužívané, ale vždy bylo něco zrazeno. Mnohdy i fiktivní ideologie mocenské třídy, která byla prodávána jako zájem celé společnosti. Což bylo více jak tragické a nelidské, ale vše podléhalo určitým „pravidlům“, které právem odsuzujeme. Dokonce jsme je i zvrhli. Ale pokusil se někdo vytvořit pravidla nová, spravedlivá a demokratická? Ne, je to politicky nepohodlné, náročné, a hlavně v primitivním boji o moc i neefektivní.
A my jsme tedy zatím ve stádiu, kdy je vlastně každý s každým a zároveň každý proti každému. Prostě politická tržnice, kde je povoleno vše, včetně nabízení i zakázaného a škodlivého. Bohužel jsme již v našem „tržním hospodářství“ tak daleko, že se takto chová i naše vláda. Naše strana a vláda, jak jsem si osvojil používat. Respektive jen oprášil ten starý a dobře fungující termín, který zasvěceným říkal jasně, jak je myšlen.
Velezrada? Ne, je to vše jen prachsprostá zrada na nás všech. Celá ta „vládní“ politika hašteřivých ješitných jedinců, kteří již pomalu jen soutěží o hlavní cenu v hlouposti a amatérismu. Jsou jeden jako druhý, ale přesto se nepřestávají bít v prsa napodobujíce Tarzana, domnívající se že se jedná o symbol vševědění, moci a neskonalé snahy v boji o naši budoucnost.
Ne nic takového. Jsou to prostě jarmareční srandisti žijící v jiném světě sami pro sebe nemaje to nejmenší ponětí o normálním životě občana. O jeho potřebách a touhách. Občan je jen směšný dílek v nějakém grafu, který se pokouší zviditelnit popularitu toho či onoho jedince, o kterém by se společnost jinak ani nedověděla, protože je pro její žití absolutně nepotřebný. No, nic, takže budeme opět řešit „velezradu“.
Je to z mediálního hlediska jistě zajímavější než řešit problémy, které nás tíží a které skutečně ohrožují nejen naše současné žití, ale přímo ničí budoucnost našich dětí. Jo, aby nedošlo k omylu. Tím nebezpečím není v žádném případě ten virus, ale naše strana a vláda. Proč? Protože proti hlouposti a nevědomosti neexistuje žádná vakcína. Jenom vzdělání. A s tímto „nebezpečím“ se náš vládnoucí spolek již také vypořádal. Prostě školy zavřel. A to je možná i něco, co by se skutečně za velezradu označit mělo. S tím bych souhlasil i já.
