Dlouho jsem váhal, zda se vyjádřím k úsilí naší veřejnoprávní televize rozšiřovat vědomosti našich dětí. Několikrát jsem přepnul na kýžený kanál. A vždy jsem musel vyvinout značné úsilí, abych pochopil, o co jde.
Již jednou jsem se zabýval „Déčkem“, kdy jsem přišel na to, proč stoupá počet dětí, které jsou nepokojné ve školních lavicích. Tempo výkladu jim připadá nudné a nezábavné a trpí tím, že paní učitelka neskáče, nevykřikuje slogany, kterým není nutno rozumět. Prostě je jako z „jiného světa“.
Stejné je to i na takzvaném „edu“ kanálu. Pravda, trochu pomalejší, ale o to nepřehlednější. Z mého pohledu je to takový „neškodný“ pokus zabavit děti, pokud se doma nudí. S cílenou výukou to podle mého nemá nic společného. Tvůrci totiž nedopustí soustředit se na to, o čem je řeč. Obrázek střídá obrázek. Zcela nelogicky, ale ve zcela svižném zpravodajském tempu, prostě něco si dobře prohlédnout a pochopit není cílem tvůrců. Nehledě na to, že polovina informací je spíše cílena na pedagogy či rodiče.
Nemalou zásluhu na to má vždy pan „režisér“. Dnes se této úlohy ujal pan Jan Fronc. Nic mi to jméno neříkalo, tak jsem začal pátrat. A na stránce ČT jsem se dověděl že:
V televizním prostředí se pohybuje přes 20 let a postupně prošel různými žánry: pracoval na dokumentech, publicistice i hrané tvorbě. V poslední době se zaměřuje především na hudební pořady a zábavné show.
Tím mi byl zcela jasný rukopis celé té „edu“ show. Opravdu výborné. Televizní techniku ovládá perfektně. Ale podat zásadní a podstatné informace je mu cizí. To je pro něj pole opravdu neorané. Plně jen potvrzuje mou zásadní kritiku na celé „informační“ snažení ČT. Tedy v žádném případě nepředkládat divákům informace ve srozumitelné formě a v patřičných souvislostech. Teď se obětí jejího snažení stávají i naše děti. Proč ne, vždyť přeci potřebujeme nesoustředěné a nelogicky myslící občany konzumující výkřiky „prodejců“ všeho druhu.
Vůbec se nedivím, že je tak malý zájem o práci pedagoga. Konkurence medií je tak silná, že klasická výuka nemá šanci. Já jsem sice „nevzdělaný“ pedagog, ale bojuji se stejným problémem. Tedy vysvětlit mladým lidem rozdíl mezi virtuálním světem, jehož obraz nám vnucují média, a reálným životem.
No, nic, vím, že mé vzpurné myšlenky nic nezmění na práci ČT. Nemám potřebné miliardy, jen asi nicotnou hodnotu myšlenek zcestného poutníka. Mám jen jednu výhodu, že nemám malé děti. Asi bych těžko vysvětloval, že je lépe se učit bez pomoci ČT. A pokud by se chtěli trochu pobavit, tak bych jim na chvilku pustil „edu“. Ale jen na chvilku, asi tak na deset minut, protože pak bych asi hodinu trávil tím, že bych jim musel vysvětlovat ten chaos barevných a zábavných informací, které právě shlédly.
