Vlastně není dne, aby mi nějaké prohlášení vlády nebo některých jejích „souputníků“ nezvedlo tlak, Pokouším se to řešit ironií. Ale existují i takové řekněme mezi řečí vypuštěné zvěsti, kdy bouchnu do stolu.
Jako třeba ta moudrost od naší nejvyšší pokladní paní Schillerové, kterou charakterizovala situaci v září: „Vláda nemůže předpokládat, že přijde druhá vlna pandemie, to málokdo odhadne“. Prosím? Pokud si vzpomínám, tak to věděla asi půlka Evropy. Pravda, většina marně doufala, že tomu tak nebude.
Takže naše peněžní věštkyně veřejně přiznala, že ti, kteří tvrdí, že se vláda přes celé léto flákala, mají pravdu. No, to je paráda. Pochopitelně se nabízí také otázka, kolik toho vláda vlastně ví? Respektive neví. Asi je toho dost. A sžírána nevědomostí si připomněla životní filosofii našich prapředků. Ti, když nevěděli kudy kam a proč, tak si uplácali bůžka a věrně a oddaně mu naslouchali.
A tak si naše vláda neúnavně vytváří bůžky jako na běžícím pásu. Nejdříve bůžka zdraví. Po několika nezdárných pokusech se konečně povedl. Je to přímo chrlič rad a zvěstí. A hned si vytvořil i pomocníčka. Takového milého pejska. A ten produkuje čísla a čísla a čísla, je to skoro jako v loterii. A náš bůžek si v nich přímo bahní. Dalo by se říci, že v nich čte jako ve hvězdách. Nu, jako naši předci.
Ostatně jedno by mne zajímalo. Respektive jedno číslo. Konkrétně procento nakažených vzhledem k počtu testů. Více méně kolísá mezi 20 až 25 procenty. Kupodivu ať děláme, co děláme. Není to opravdu málo, já bych se ho bál. A přesto, díky bohu, dochází k uvolnění. Proč to? Protože asi jiný bůžek, který dohlíží na mizející peníze říká, že to jinak nepřežijeme. S tím souhlasím. To by však znamenalo, že ten „pejsek“ bez řádného náhubku by nás možná zavedl přímo na cestu do pekel.
Aha. Je to snad další přiznání vlády, že jaksi nevěděla, že není radno se ubírat touto cestou? Minimálně není na škodu se nad tím zamyslet. A co na to vláda? Hned uplácala dalšího bůžka. Ten je zase dobrý pro tu rádoby existující a fungující vakcínu. Prý je fantastická a když je někdo proti očkování, tak je to jenom pro jeho nevědomost. Že by? Pozoruhodné je, že ale člověk dychtící po informacích narazí většinou na pokrčení ramen u všech jemu důvěryhodných lékařů.
Velice brzo tedy zjistí, že ani oni nevědí. Že i oni mají řadu otázek. Jak bylo testováno? Kdo byl vlastně testován? Byli testováni jen ti zdraví? Bylo vše také zkoušeno na těch „ohrožených“? Já se tedy vsadím, že ne. Že by bylo testováno na starých lidech již ohrožených nějakou nemocí, tomu snad nevěří nikdo. A jak dlouho bude ta vakcína působit? No, to nikdo vědět nemůže, protože na takové testy prostě nebyl čas.
Takže, logicky uvažováno, vláda, tak jako ostatní zase neví a modlí se k novému bůžkovi. Paráda. A je možno takové vládě vůbec věřit? Mohlo by to být sakra nebezpečné. Starší generace má s tím zkušenosti. Komunistickým vládám a Rudému právu také nikdo nevěřil. Bylo to velmi praktické a určitou zárukou pro přežití.
Jednu nevýhodu to však mělo. Když se, zcela náhodou a pod tlakem, strana a vláda s pomocí Rudého práva pokusila hlásat pravdu, tak jí také nikdo neuvěřil. Zapeklitá to situace. A hlavně nebezpečná. Mnohdy může jít skutečně o přežití. A co na to naše současná vláda? Asi zase neví, co by vědět opravdu měla. Chudáčci. A zase ten bezradný taneček kolem horké kaše.
Asi jí nezbude nic jiného, než zase sáhnout po kousku hlíny a začít plácat dalšího bůžka. Nebo hned dva. Jednoho pro „hlásání“ pravdy a druhého pro vědění. A každý den se k nim pěkně modlit a prosit o pomoc. Nevidím jinou možnost.
Co mi ale dělá starosti je skutečnost, že pro všechny řadové občany nemáme asi dost hlíny k tomu, aby si každý z nich mohl uplácal také trochu té pravdy. Nehledě na to, že jsem velice skeptický, pokud jde o to modlení. Jsme prostě hříšníci a nevěrci. Máme to asi v genech. A také si často nechceme umazat ruce. A právě proto si pořizujeme vlády. Nikdo však netušil, že to budou nějak geneticky porušení jedinci, kteří naleznou zálibu v nějakém tom božstvu.
A tak jsem zase v koncích. Nemám chuť se nechat očkovat a ani modlit. Raději bych dělal něco, co by bylo také ku prospěchu ostatním. Jenže to nám vláda ne zcela povolí, nechce o tom ani přemýšlet. Nemá na to čas, protože se musí modlit. Takže je asi načase se vážně zamýšlet nad tím, zda je nám takové vlády zapotřebí.
