Zítra si dám prasárnu

Kdo kdy ve svém životě držel dietu, upravoval a měnil své návyky dle zásad zdravého stravování, tomu nejsou cizí pojmy prasácké jídlo (prasárna), prasácký nebo hřešící den a podobně.

Nemám v úmyslu se zabývat myšlenkou ani trávit čas průzkumem, kdo ty pojmy do našeho slovníčku zavedl. Mým záměrem je sdílet s vámi svůj přístup k takzvaným prohřeškům ve naší stravě, který mně funguje na všech rovinách.

I já jsem v dřívějších dobách, kdy jsem se začala zajímat o zdravé stravování s cílem hubnout nebo udržovat si figuru, pohlížela na potraviny jako zdravé a nezdravé. Ty nezdravé jsem vnímala a nazývala špatnými a hříšnými... Později, kdy jsem začala pravidelně cvičit a opravdu si stravu hodně hlídat, jsem je nazývala prasáckými. To označení jsem pochytila ze světa sportu, kde dietování je jeho neodmyslitelnou součástí, chcete-li se veřejně někde prezentovat nebo soutěžit. Dokonce i v českém fitness jsou zaběhnuté termíny "cheat meal" a "cheat day", které značí jídla a dny, kdy "podvádíte"...zkrátka upustíte uzdu (nebo opasek :-D) a dovolíte si jíst, co se vymyká vašim hlídaným stravovacím návykům. tzn. prasíte. Já se s povoleným prasením poprvé setkala asi před jedenácti lety v Austrálii, kdy jsem začala pravidelně cvičit. 

Zprvu jsem tu ideu uvítala. Později jsem ale zjistila, že mi nevyhovuje. Bylo příjemné jednou za týden si dovolit jídlo, které uspokojilo mé chuťové buňky a nebo nějaké zdravé jídlo ve velké míře než jsem měla povolenou, avšak toto popuštění uzdy mi nedělalo úplně dobře na psychičku. Asi jsem nebyla úplně vyrovnaná a vnitřně jsem si stále vyčítala to podvádění ve své dietě. Ve skutečnosti mi to způsobovala spíše stres, který mi nedovolil si tu prasárnu užít tak, jak je zamýšleno. Zjistila jsem, že je pro mě neprasit vůbec. Narazila jsem však na jiný problém. Zkuste si jet pořád ve zdravé výživě...to nejde. Od malička mám dobrý přístup k disciplíně a co jsem si umanula, za tím jsem dokázala jít. Jenomže i já jsem jen člověk a ne naprogramovaný robot, a tak i ten můj smysl pro disciplínu netrvá věčnost. Takže i já jsem selhávala...byly to přírodní oříšky, ale místo hrstky to byl celý pytlík 200g...bylo to avokádo, ne však čtvrtina nýbrž celé...

Zhruba v té době jsem zakusila přípravu na fitness focení pro jedno fitness centrum v Londýně, ke kterému neodmyslitelně patřilo dietování. To bylo pro mě velké probuzení. Došlo k mému velkému uvědomění - dietování nebo držení se nějakých striktních zásad není pro mě. Byla potřeba změnit smýšlení a přístup k jídlu ve větším měřítku, nejen hodnotit a pohlížet na to, co je a není zdravé.

Od doby, kdy jsem upustila od svých tužeb zúčastnit se soutěží v bodyfitness nebo objevit se na obálce fitness časopisu, přestala jsem jídlo hodnotit. Samozřejmě si jsem velmi dobře vědoma, jaké potraviny jsou a nebo nejsou pro mě prospěšné. Naučila jsem se však pohlížet na všechny potraviny s respektem bez ohledu na to, zda si je ke konzumaci vyberu či nikoliv. Mám privilegium svobodné volby. Avšak ty potraviny samy o sobě nejsou špatné. Za jejich vznikem jsou zdroje a práce jiných lidí, kterých je minimálně potřeba si vážit.

Má volba potravin je více či méně omezena osobními preferencemi, stravovacími návyky, přesvědčeními a rozpočtem. Jsem si jistá, že to máte velmi podobně, ne-li stejně. Od absolvování kurzu Poradce pro výživu jsem svůj přístup k jídlu výrazně změnila. Dozvěděla jsem se, že takzvané zdravé potraviny, které se k většině konzumentů dostává nejsou ve skutečnosti tak zdravými, jak bychom předpokládali právě pro to, jak vznikají, jakých zdrojů je při jejich výrobě používáno a jak je s nimi manipulováno. Není mým zájmem jít do hloubky této tématiky, protože diskuze o ní by se mohla vést několik dní a výsledkem by byl nejspíš závěr "taková je dnešní doba". Raději se vrátím k hlavní myšlence mého článku...

Zastávám názor, že žádná potravina není vyloženě špatná. Ano, může být nevhodná, zdraví neprospěšná nebo škodlivá s ohledem na naše záměry a cíle, kterých chceme (nejen) stravou dosáhnout. Jak o věcech smýšlíme a jak je nazýváme, tím se stávají. Budu-li přistupovat k sušence jako ke špatné potravině, a i přesto ji sním, pak si neuškodím jen tím, že jsem zkonzumovala značnou dávku rafinovaného cukru, palmového oleje a řadu umělých aditiv, ale o něco víc i tím svým smýšlením. Zakousnu-li se do té samé sušenky s chutí a bez sebemenšího pocittu provinění či výčitky, pak mi tato "špatná" potravina může být více ku prospěchu než čerstvá bio mrkev snězená z donucení nebo dokonce s odporem. Nechápejte mě však chybně, že vás tímto povzbuzuji ke konzumaci zdraví neprospěšných potravin s nastavením mysli, že vám konzumace nezdravých prospívá a vede ke zdraví psychickému i fyzickému. Chci tím říct to, abyste o zdraví neprospěšných potravinách nesmýšleli zle, pokud si je jednou za čas chcete dát. Věnujte pozornost tomu, jak si je ve své mysli nazýváte, jak o nich mluvíte a jak k nim přistupujete. Máte-li na ně v danou chvilku opravdu chuť, dopřejte si je s dobrým pocitem a ten dobrý pocit si udržte i po té.

Hlídáš-li si postavu a držíš se z valné většiny zásad zdravého stravování, pak se nauč takzvané hříšné pochutiny, které zbožňuješ, vychutnávat s láskou. Pokud víš nebo tušíš, že po její konzumaci budeš mít výčitky a pocity viny, pak ti doporučuji se opravdu hluboce zamyslet nad příčinou těch pocitů. Není to tou potravinou...ona za to nemůže. Je to jistě nějakým přesvědčením usídleným ve Tvém podvědomí, které tam sedí jako žába na prameni spokojenosti se sebou samým. Nebyl/a jsi v dětství šikanován/a pro své kypřejší tvary? Byl/a jsi varována, že po sladkém ztloustneš? Byl Ti dáván za příklad někdo hubený? Byl/a jsi řazen/a svými spolužáky mezi "oškolivá kačátka" nebo byl/a hodnocen/a jako neoblíben/á, protože jsi nevypadal/a tak či onak?...

Já mám taky slabá místa ve výživě, a tak ani netvrdím, že se stravuji jen zdravě. Dokážu si představit, že je spousta lidí, jejichž strava je mnohem rozmanitější, bohatší a vyváženější než ta moje. Já si jsem velmi dobře vědoma, co jím a beru za přípané následky plnou zodpovědnost a mám to hlavně ve své mysli srovnané. Jsem OK s tím, když sním balíček sušenek na posezení, protože vím, že se mi ta energická zásoba bude následující dny hodit. Nevyčítám si, když sním večer velkou misku zmrzliny, protože mám v tu chvíli na ni opravdu velkou chuť a cítím, že si ji opravdu užiju. Naučila jsem se si ji vychutnat s prožitkem, smýšlet a nazývat ji přívětivě. Ne, není to prasárna...je to dobrůtka, která má v mém jídelníčku v tu chvíli své místo a je tam správně. V mém světě neexistuje prasácké jídlo nebo prasácký den. Vím, co mému tělu prospívá a svědčí, a tím jej většinou i krmím. Vím také, co prospívá mé mysli, a tak si i dopřeji to, po čem volá. 

Znáte někoho, kdo při psaní článku jako je tento, sní čtvrt kila arašídového másla bez jediné výčitky? Ano, znáte - jsem to já. :-D Vím, že můj mozek potřebuje energii, tak mu ji dopřeji...a ten zbytek energie spotřebuji zítra, kdy nachodím minimálně 11 tisíc kroků, zpotím se při vedení skupinové lekce na problémové partie a třeba stihnu i svůj vlastní trénink. 

Najděte si čas a zamyslete se nad svým přístupem k jídlu a dietováním...prospívá vám nebo ubližuje?