"Rozmohl se nám takový nešvar..."

Kdo by neznal hlášku z českého filmu Pelíšky? Přesně ten mi přišel na mysl po sledování trendů dnešní doby v posilovnách a fitness centrech.

Už delší dobu pozoruji, jak moc a čím dál více je společnost ovlivňována sociálními sítěmi. Ano, můžeme na nich najít velmi praktické rady a informace, které nás mohou obohatit a přinést spoustu nové inspirace. Já však chci poukázat na ten druhý, tj. negativní vliv, který sociální sítě na společnost mají. Od jisté doby na nich trávím naprosté minimum svého času, resp. téměř žádný. Přesto nemůžu ignorovat realitu a okolí, ve kterém žiju. Jejich vliv se bohužel dostal i do prostředí, které se před deseti lety stalo mým zenovým rájem. Obzvlášť v posledních pár letech je toto místo mým domovem, a tak velmi silně vnímám "nešvary", které se v ní rozmáhají. Řeč je o posilovně.

Pamatuji si ještě doby nedávné, kdy jste v posilovnách viděli pouze dospělé. Děti a dorostence jste tam zahlédli maximálně jen jako doprovod, když pro ně dospělí neměli hlídání. Dnes je však "jiná doba" [pozn.: host sice nevyhazuje vrchního, ale situace rozhodně není taková jako dřív].

Připadá mi, že zodpovědné chování dospělých, kteří jsou rodiči, je totam a ubírá se podivným směrem. To, že vidíte v posilovně cvičit všechny bez rozdílu věku, je na první pohled pěkné, ale v následujících pár minutách se vám tento pohled může značně znelíbit. Velmi brzy si totiž všimnete, že nejmladším osazenstvem posilovny není pouze mládež nezletilá, ale dokonce i mládež školou povinná(!).

Klidně si mě považujte za konzervativku nebo trenérku, co nejde s dobou a je strnulá ve vnímání zodpovědnosti k sobě i ke svému okolí... Vždy jsem patřila mezi vrstevníky k těm zodpovědnějším jedincům. S přibývajícími životními zkušenostmi a úctou k lidskému zdraví, mám dokonce i silnější smysl pro bezpečnost než mnozí starší lidé, kteří jsou, narozdíl ode mě, rodiči. Vidět proto cvičit děti na mohutných strojích je pro mé oči doslova utrpením. Další, neméně oči drásající skutečností je vědomí, že tito houževnatí dorostenci neumějí vybavení posiloven ani správně používat. Nemusíte být profesionál, abyste si nevšimli chování, které do prostředí s těžkým vybavením rozhodně nepatří. Tito mladí nadšenci se na strojích všemožně křiví a zachází s volnými vahami tak, že dříve či později sebe či někoho jiného zraní. 

Byla jsem nejednou svědkyní počínání kluků, jimž mohlo být něco málo přes 15 let. Během tréninku s klientem jsem zaregistrovala v místnosti posilovny i mladé osazenstvo. Jelikož můj klient je během tréninkové hodiny středobodem mého vesmíru, nevěnovala jsem mládeži za svými zády sebemenší pozornost. Znenadání jsem zaslechla ránu, která mě donutila odvést od mého svěřence pozornost. Podívám se za sebe a vidím jednoho z chlapců, jak drží osu v ruce s jedním pětikilovým kotoučem a druhým na zemi. Nemohla jsem situaci ignorovat už z důvodu, že se stala v mé bezprostřední blízkosti. Okamžitě jsem ho upozornila, že si kotouče na ose zapomněl zajistit koncovkami. Odpověď, kterou mi věnoval, jsem skutečně nečekala. "Já vím...to nastavení ale trvá pět minut." Neměla jsem čas věnovat se tomuto chytrolínovi, a tak jsem zvedla ruce a rezignovaně mu odpověděla "Pokud si chceš ublížit, směle do toho!" a dál se věnovala cvičenci. Musím přiznat, že příhoda ve mně seděla až do konce tréninku, a ještě několik hodin poté. Opomenu-li tu přidrzlou odpověď, byla jsem rozladěná, že ten tupec mohl zavinit případný úraz sobě nebo, nedejbože, někomu jinému! 

Co se však zanedlouho po tomto incidentu nestalo?! Z nějakého důvodu jsem si všimla na recepčním stole předtištěného papíru s hlavičkou České komory fitness, určeného rodičům mládeže pod 15 let. Nadpis mě opravdu zaujal, protože celá ta záležitost dětí v posilovně bez dozoru dospělých mi začala "lézt na budku". Řádně vyplněný a podepsaný formulář měl umožnit dětem volný pohyb po posilovně a používání vybavení v ní umístěném, to vše bez dozoru dospělých. Rodiče tak vlastnoručním podpisem dávají oficiálně najevo, že si uvědomují svou plnou zodpovědnost za své ratolesti. Krve by se ve mně nedořezal, jak jsem v duchu nad tou možností soptila. I když jsem o České komoře fitness (dále ČFK) věděla, neznala jsem do té doby smysl a záměry její existence. Domnívala jsem se, že jde o celorepublikovou instituci, která zastřešuje provozovatele fitness center a posiloven, kterým pomáhá a poskytuje poradenství spojené s provozem. Jak je tedy možné, že taková organizace podporuje vznik rizikových situací? Nemá snad naopak podporovat bezpečnost při provozování pohybových aktivit a přispívat k péči o zdraví návštěvníků a personálu posiloven?

Po zamyšlení a diskusích s kolegy mi to však došlo. Z ekonomického hlediska je tento důvod pochopitelný, avšak ne z hlediska morálního a společnosti prospěšného. Odpověď spočívá v tom, že peníze hýbou světem. ČKF bude logicky podporovat ekonomický růst členů, protože to povede k jejich větší spokojenosti s výsledky provozování jejich služeb a podnikání. A to vytváří i vyšší pravděpodobnost, že budou existenci ČKF dále podporovat a investovat do jejích konzultačních a poradenských činností.

Vrátím-li se však k problematice volného pohybu nezletilé mládeže v posilovnách, nemám sebemenší pochopení pro rodiče, kteří dovolí a s klidným srdcem podepíšou zmíněný formulář o vědomí své plné zodpovědnosti za děti, nad kterým nemá žádný dospělý dohled. To mi skutečně hlava nebere. Nejenže jejich ratolesti neumějí vybavení posiloven používat, ale není pro ně z většiny ani určena. Stoje a nesprávná manipulace s volnými vahami mohou být pro ně dokonce nebezpečná z důvodu jejich neukončeného tělesného vývoje a růstu. 

Asi před rokem mě oslovila maminka 11leté dcerky, kterou obzvlášť lákalo cvičení na strojích. Vysvětlila jsem mamince i za přítomnosti dcery, jaký způsob cvičení je s ohledem na její tělesné proporce a věk nejvhodnější. Zároveň jsem si neodpustila poznámku, že cvičení na strojích je pro její drobotinu nevhodný, ba dokonce nebezpečný. Na konci naší půlhodinové diskuse a tréninkové hodiny, kterou jsem s její dcerou měla, jsem nabyla dojmu, že obě porozuměly mým doporučením. To, že se mi paní už neozvala, mě popravdě moc nepřekvapilo... Její dceru jsem totiž svou tréninkovou hodinou bez cvičení na strojích nejspíš moc neokouzlila. I přestože se snažím vyjít klientovi vstříc, v případě tréninků mládeže dávám větší důraz na bezpečnost a prospěšnost cviků než na vysněné představy cvičenců. O zmíněné paní jsem nevěděla a neslyšela několik měsíců. Jednoho dne přijdu do posilovny, kde jsem zahlédla u jednoho stroje paní, která mi byla velmi povědomá. "No jo, vždyť já ji znám", pomyslela jsem si. O to víc jsem si rozvzpomněla, když jsem si hned poté všimla její dcery sedící pod jejím dohledem na stroji, na němž se vší svou silou snažila odtáhnout madla. "To nemá smysl...škoda mého času a energie", pomyslela jsem si a raději odešla, než abych byla svědkem něčeho, z čeho mi vstávaly chlupy po těle. Vždyť ta baba ani neví, jak se na těch strojích správně cvičí! ...a to si ještě k tomu myslí, že svou přítomností předejde zranění, které si může její dcera způsobit?! K čemu je takový dohled? 

A proto ať na celou problematiku pohlížím z jakékoliv strany, stojím skálopevně za názorem, že bez doprovodu trenéra nebo dospělého, který je znalý cvičebních technik a má alespoň základní povědomí o fyziologii lidského těla, by měl být vstup nezletilé mládeži do posiloven zakázán. Jak to vidíte vy?

Dodatek: Již pan Tlapák ve své knize "Tvarování těla" v 10. vydání z roku 2014 poukazuje na téma cvičení mládeže ve fitness centrech a upozorňuje na rizika, kterým se ve svém článku věnuji blíže a z praxe uvádím, co se skutečně děje. Proto bych si moc přála, kdyby můj článek otevřel oči mnohým rodičům, kteří se minimálně zamyslí nad svým ne/zodpovědným jednáním.