Ááá kohopak tu dnes máme? ...že by ženskou? - 3. část

Původně mě ani nenapadlo o ženách navštěvujících posilovny vůbec psát. Nechala jsem se však inspirovat odezvou čtenářů svých článků, a tak jsem se rozhodla jít do akce...

Týden se s týdnem sešel, a tak je čas si představit další tři typy žen navštěvujících posilovny...

A teď zase zpět k častěji viděnému typu ženy... Dovolte mi vám představit ženu, kterou v posilovně nepotkáte samotnou. Je schopná dojít k posilovně sama, avšak v prostorách posilovny se nikdy nepohybuje bez doprovodu. Vidíte ji pokaždé ve společnosti drahé polovičky, kterou může být její partner, partnerka, kamarád nebo kamarádka. Ať už je jejím společníkem kdokoliv, můžete vsadit kartu na to, že jste natrefili na Parťačku. Parťačka upřednostňuje společnost, kterou zná, protože jedině tak se cítí sebevědomou a pevnou v kramflecích [pozn.: respektive v teniskách]. Vzhledem k tomu, že Parťačka k sobě potřebuje podobně naladěnou duši, je velkou pravděpodobností, že jejím doprovodem bude právě Parťačka. Málokterý typ ženy by totiž siamské dvojče dlouhodobě dobře snášel. Parťačku potkáte nejčastěji v kardio zóně, jak si při monotónním pohybu na běžícím páse, kole nebo crosstrenéru s někým povídá. S velkou pravděpodobností ji potkáte i na skupinových lekcích. Pokud je jejím doprovodem muž, potkáte ji s ním dokonce i v činkárně. Všimněte si však, že se od svého společníka nevzdálí na více než pět kroků.

Parťačka považuje posilovnu za veřejně dostupné místo pro osobní setkávání se se svými blízkými. Cvičení je pro ni druhotnou záležitostí, kterou nebere nijak vážně. Pokud si chcete skutečně zacvičit a neplýtvat svůj čas v posilovně tlacháním nebo být zdržován/a, nedomlouvejte se na společný trénink s Parťačkou. Kdybyste se totiž zmínili, že jste si přišli zacvičit, a ne si povídat, mohla byste čelit velmi nepříjemnému vysvětlování, proč jste se s ní tedy domlouval/a.

Žena, která by před Parťačkou vzala nohy na ramena a utekla jí na běžícím páse míle daleko je Fanatička. S mírnou nadsázkou řečeno, Fanatička je do cvičení zblázněná natolik, že by se dalo mluvit dokonce o závislosti. V posilovně ji potkáte téměř denně a pokaždé ze sebe vyždímá maximum. Ať už je na kardio stroji, kde kmitá nohama minimálně jednu celou hodinu, nebo skáče na skupinové lekci, vězte, že tou jednou aktivitou její trénink nekončí. Ne, není to Superman v ženském kabátku s nevyždímatelnou baterkou. Je to "jen" ženština, která žije výkonem fyzické aktivity...a čím intenzivnější ta aktivita je, tím více se jí baterka nabíjí. Jak je to možné? Důvodů může být hned několik nebo se může jednat o jejich kombinaci. Zaprvé fitness může být její jedinou nebo velmi velkou vášní, které s radostí věnuje spoustu svého času - stručně řečeno, Fanatička "nemá život".

Druhou možností je, že se stala závislou na endorfinových dávkách, které jí pohyb přináší. Třetím možným scénářem může být nespokojenost v ostatních oblastech jejího života, kdy posilovna je místem jejího útěku před konáním změn a hledáním řešení nepříjemných situací. Některé Fanatičky lze rozpoznat na první pohled tak, že jsou takzvaně vyběhané - mají málo svalové hmoty, postrádají ženské křivky, takže mohou budit i dojem podvyživení. Fanatičkou může být i hodně aktivní seniorka, která svým životním elánem strčí do kapsy kdejakou ženu o 30-40 let mladší. Z vlastní zkušenosti si troufám tvrdit, že Fanatička je většinou žena, která si fyzickou aktivitou kompenzuje a zaplňuje díru nebo léčí nějakou osobní bolest.

Kdopak se nám to krčí v koutku? Poslední představitelkou dámského osazenstva posilovny je spíše žena, které si stěží všimnete. Jako osůbka v posilovně je raději nenápadná a působí spíše plaše. Proto ji ani nelze nazvat jinak než Myška. Typickou Myškou je mladá žena, která je spíše introvertní povahy, vyhýbá se pozornosti okolí, a tak na sebe neupozorňuje ani svou vizáží. Sportuje v pohodlném ležérním oblečení bílé, černé, šedé nebo hnědé barvy. Odvážím si tvrdit, že ji nikdy neuvidíte cvičit v barevném oblečení. Zaručeně ji najdete v posilovně určené pouze ženám (např. Countours) nebo v místnosti přímo ženám vyhrazené (např. ve FitInn). I přestože Myška potřebuje svou bezpečnou zónu, po naprosté izolaci paradoxně také netouží. Chce být součástí společnosti a být aktivní, jen si není jistá sama sebou a jakým směrem se ubírá. Hledá se. Svým vlastním tempem přičuchává k různým sportovním aktivitám a pomalu si testuje, která ji osloví. Není si jistá tím, co dělá, ale přímo si o pomoc a radu neřekne. Shodou okolností jednu Myšku mám ve svém rajónu. Chce se mi ji vzít za ruku a vytáhnout z té šedé bubliny, ale zároveň si jsem velmi dobře vědoma jejích osobních hranic. "Jsem v pořádku, jen si jedu to své...až budu připravená, ozvu se." A tak netlačím na pilu, raději si držím odstup a vyčkávám, až (zda vůbec) začne sama vystrkovat prstíky ze svého myšího kožíšku, začne se projevovat a lépe komunikovat. 

Kdo by do mě řekl, že se o ženách v posilovnách nakonec tak bohatě rozepíšu. Člověk si kolikrát ani neuvědomuje, co v něm dřímá, dokud se nechopí příležitosti k plnému projevení se. :-D 

Musím se přiznat, že při popisu jednotlivých typů žen jsem se našla v kombinaci Drsňačky, Fanatičky a Teoretičky. Postupem času se poměr těchto charakterů ve mně značně změnil. Ze slečny Opatrné jsem se přes vyhraněnou Teoretičku dostala do silné esence Drsňačky, kterou brzy poté doplňovala nezdolatelná Fanatička... To je stručný popis mé dvacetileté cesty zdravým životním stylem a fitness. Kdeže jsem nyní? Po chvíli zamyšlení si dovolím tvrdit, že jsem nyní autentická natolik, že se Drsňačka a Fanatička ve mně zklidňují a ukládají se do přijatelných mezí.