Snažíme se vychovávat

Pořádáme s kamarádkami telefonické konference věnované výchově. Nejde jen o blaho našich dětí, jde i o naše přežití a v neposlední řadě tím pečujeme o budoucnost národa. Když vezmeme vážně teorie návazností, synergií, vesmírných souvislostí... jde o budoucnost celého světa.

Probíráme co dělat, když se děti staví na odpor. Podporujeme se ve chvílích, kdy máme pocit, že už to nevydržíme ani minutu. Předáváme si hlášky, kterými usazujeme naše ratolesti. Například když o požívání drog slyšíme: „Ale u indiánů to je běžná součást kultury.“ Dlouho jsme odpovídaly autoritativně: „Jseš indián, nejseš, tak máš smůlu.“ Pochopitelně to nevystačilo na dlouho, tak jsme vylepšily naši strategii. „Tak fajn, ale než se indiánům povolí užívání omamných látek, procházejí iniciací. Jeden z běžných postupů je několika denní hladovka někde o samotě nebo také tanec slunce kolem kůlu, kde jsou přivázáni za prsní svaly.“ To většinou stačí na to, aby potomci zmlkli a už se u nás nesnažili získat tichý souhlas k povolení užívání omamných látek. Vyměňujeme si různé výchovné postupy v mnoha oblastech. Sdílíme ale i radost z toho, kdy se něco daří, kdy jsme šťastné, že se naše ratolesti dostaly na školu, uzdravily se z těžké nemoci ...

Vyměňujeme si i metody jak zvládat sama sebe v krizových situacích, například při ranním vypravování dětí do školy. To bývá zejména v naší rodině katastrofa, protože já občas ječím a občas svým jekotem budím sousedy, ti zase bouchají. Když jsem si na tuto situaci postěžovala po jednom strašném ránu na facebooku, odpověděla mi jedna známá něco krásného. „ U mě se jekot na děti pak zvrhává na jekot na sousedy, ať toho koukaj nechat nebo ať jsi to jdou zkusit, když jsou tak chytrý...“ Hned jsem byla posílena na duchu na celý den.

Co jsme ovšem nedocenily, jsou špiónské dovednosti našich ratolestí. Zřejmě poslouchají nebo si čtou různé psychologické poučky v časopisech. Minulý týden, při jednom náročnějším ránu, jsem stála nad svým dvanáctiletým synem, ruce v bok a nadechovala jsem se... A do toho syn pravil: „Ale matko, tomuhle se neříká láskyplné přijetí osobnosti.“