Palačinky na oslavu

Na oslavu konce předvolebních a volebních maratonů ( u nás se senátor nevolí a politiku prožíváme) jsme se s dětmi rozhodli uspořádat palačinkový oběd. Je to jedno z jídel, které chutná všem. Nemíváme ho moc často, protože v takovém množství, v jakém ho potřebujeme my, je to intenzivní dvouhodinový pracovní výkon.

Ovšem ani u palačinek jsme klidu nedošli. Jediné, na čem jsme se shodli, je recept. Na každý čtvrt litr mléka jedno vejce a mouka od oka, aby bylo těsto akorát. Už výroba palačinek naráží na to, že každý má jiný přístup k řešení problémů a jinak lehkou ruku. Já většinou trochu spěchám, těsto se mi tvoří malinko silnější a palačinky jsou tudíž na hranici dopečenosti. Můj dvacetiletý syn je od svých dvanácti let naprostou špičkou na výrobu jemných tenkých palačinek. Jenže mu to při jeho preciznosti dlouho trvá a nedovolí, aby z jeho dokonalého díla kdokoli předčasně ujídal. Výsledkem je podrážděná rodina, která se cpe vším možným, aby zahnala hlad a přehlušila vůni linoucí se od sporáku. Dcera zase podává výkony nevyrovnané. Je roztržitá, pořád někam odbíhá, a tak se stává, že má palačinky občas připálené. Na druhou stranu svými výkony nikoho nestresuje. Většinou se pro velké množství u výroby palačinek střídáme. Ovšem největší zádrhel v naší rodině pravidelně nastává jak palačinky pojídat. Shodneme se na přísadách – nějaký opravdu dobrý džem (borůvkový, jahodový, malinový) a bílý selský jogurt. Ale způsob aplikace na palačinky je výbušné téma. Část rodiny včetně precizního syna trvá na tom, že nejjednodušší je jogurt a marmeládu smíchat, že je to stejně jedno. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsou v tomto naprosto úporní. Já si ale na palačinkách takto podávaných nepochutnám. Musím si nejprve namazat na palačinku marmeládu, pak na ni dát přiměřené množství jogurtu a jemně zabalit. Dcera si zase nejprve dává jogurt a na něj až marmeládu, jinak si také nepochutná. Když vyhlásím, že si každý připraví palačinky podle svého, má několik (podotýkám mužských) potomků, neustále připomínky k tomu, že se namaže moc nádobí a kdo to má umývat ( dost často já). Dále mi znechucují oběd rozborem toho, jak jsem poživačná a nelogická, protože se přece marmeláda a jogurt nakonec stejně smíchají už jenom při rolování. Což není pravda, ale já jím to nemůžu vysvětlit a když to zkoušejí, schválně si palačinku zabalí tak, že to skutečně není poznat. Letošní palačinkový oběd na oslavu konce volebních maratonů se nesl ve stejném duchu a do toho můj nejmladší syn pronesl. „No a to jsou jen  pitomý palačinky.“