Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Cestuju v čase, funguje to

Jako malá jsem jezdívala s rodinou na hory do Pece pod Sněžkou. Zažila jsem tam spoustu skvělých věcí, ale mimo jiné i jedno malé dětské traumátko, ze které seho se časem stala oblíbená rodinná historka.

Stavěli jsme s kamarády iglú, když najednou přišli mí rodiče, že se jde na výlet. Nechtělo se mi. Měla jsem rozestavěno. A takové to dětské flow. Řekla jsem našim, že půjdu za chvíli,nějak špatně jsme se pochopili a zatímco já jsem si myslela, že na mě čekají, oni nechápali mou vzpurnost a odešli beze mě. Když jsem je nahoře na sjezdovce viděla, jak si to tam štrádují beze mě jakoby se nechumelilo, samozřejmě mě to dopálilo. A jelikož jsem byla od mala "držkatá" - jak říkala moje máma - teda vlastně spousta učitelů na základce i na gymplu(já teda preferuji slovo upřímná nebo otevřená)... No tak zkrátka jsem se na rodiče rozeřvala přes celou tu sjezdovku: "Jak si dovolujete nechat tady vlastní dítě?" A dobře, chápu jak legračně a zároveň drze to muselo znít. Ale já to fakt nechápala, hlava mi to nebrala.

Naši se za mě v tu chvíli styděli, že by se hanbou propadli. Myslím, že tam pak bylo hubování a pláč.  A hlavně velké nepochopení obou stran. V dospělosti jsme se tomu ale pak mockrát zasmáli a větu nejednou použili jako hlášku. Svého času jsem se ale za to i docela styděla, jak jsem mohla být tak drzá. 

Uplynulo dvacet osm let a já začala jezdit na stejné místo se svými dětmi. A to docela náhodou, celých těch dvacet osm let jsem tam nebyla ani jednou. 

A jedu si tak na vleku kolem té Protěže a úplně tam najednou vidím to iglú. A sedmiletou sebe. Jak tam sedím a kutám. A najednou mě naši vyruší a bez upozornění zavelí že jdeme. A najednou mi došlo, že za tou vtipnou rodinnou historkou a mojí spratkovskou hláškou je vlastně velký smutek.

A moje máma tak nějak do teď čeká, kdy jí dám za pravdu, omluvím se a pochopím ji, jak těžké to se mnou tehdy měla. Což se vlastně podle mě i stalo. A taky se tak trochu zlomyslně těší až mi to vrátí mé děti. Což se stalo zcela určitě. Já ale měla strašnou chuť dát v tu chvíli za pravdu především sama sobě. 

A tak jsem tam na to místo zajela. Odpojila jsem se od aktuálního světa, sehla se k tomu iglú, které jsem tam najednou viděla úplně živě a povídám svému sedmiletému já. "Oni tě tu fakt nechali? A šli bez tebe? Bez toho aniž by se s tebou domluvili? A tys jim řekla, že bys to potřebovala dodělat? To musí být těžké. Chápu, že na ně křičíš, máš vztek. Chápu, že se cítíš méněcenná. Chápu, že se cítíš osamělá. Ale sama nejsi. Máš tu mě. Jsem tu s tebou. A budu celý život. A jestli ti můžu něco říct, tak tě čeká spousta skvělých dní a nádherná životní cesta. Oni naši dělají, co můžou. Sami to neměli lehké a tehdá se s dětmi zkrátka tolik nekomunikovalo. Ale mají tě rádi. Nejvíc na světě. Nesnaž se jim ale zavděčit. Spoléhej se hlavně sama na sebe, na své pocity. Co tě těší následuj, co tě trápí vyřeš nebo se toho zbav. Ale hlavně věř sama sobě a nenech si namluvit, že jsi špatná, jenom proto, že máš teďko vztek. Pojď sem, ty malá lyžařko, já tě obejmu. Ty to zvládneš. A teď utíkej za nima a dostavíš to odpoledne."

A takle si tam na tom sněhu povídám s tou malou holkou. A cítím, jak se ten letitý vztek rozpouští. A v mých vzpomínkách najednou nejsem osamělá. Ale sama se sebou. A sama sebou. 

Mami, tati, promiňte, že jsem na Vás řvala před Petrem Studenovským (tvým šéfem, tati)Jak sidovolujete nechat tady vlastní dítě. Já tehdy neuměla jinak vyjádřit svůj hněv.

Autor: Barbora Kostkova | neděle 25.6.2023 16:08 | karma článku: 13,22 | přečteno: 388x
  • Další články autora

Barbora Kostkova

Babička. Škola. A svět.

Spala u mě včera moje babička. Aby si užila vnoučata, protože nemám čas s nimi za ní jezdit. A večer, když synáčkové usnuli, tak jsme si krásně pokecaly. Bavily jsme se o vztazích, drbaly jsme známé, vyprávěly jsme si, co nového.

14.1.2024 v 19:05 | Karma: 14,09 | Přečteno: 561x | Diskuse| Společnost

Barbora Kostkova

Mám problém. Jmenuje se jídlo.

Vždycky jsem si myslela, že nejím koprovku. Na školy v přírodě a na tábory mi jí dokonce máma uváděla jako můj alergen aby mě ji nikdo nenutil jíst. Když tu se mi v mém prvním těhotenství stala jedna věc.

3.6.2023 v 14:53 | Karma: 28,65 | Přečteno: 2147x | Diskuse| Ona

Barbora Kostkova

První Vánoce jako svobodná máma

"Tohle byly snad naše nejklidnější Vánoce" povídá mi tatínek mých dětí na sklonku Štědrého večera. Já krčím rameny a v duchu si přemýšlím. Opravdu byly?

27.12.2022 v 23:27 | Karma: 19,33 | Přečteno: 999x | Diskuse| Ona

Barbora Kostkova

První Vánoce se dvěma dětmi (2021)

Když jsem na začátku srpna porodila druhého syna a během naprosto šíleného šestinedělí se hroutila úplně ze všeho, hroutila jsem se kromě mnohem závažnějších věcí i z Vánoc. Ano, v srpnu.

23.12.2022 v 21:31 | Karma: 19,73 | Přečteno: 681x | Diskuse| Ona

Barbora Kostkova

Proč se vracím k psaní blogů

Protože chci. V Mexiku jsem se naučila jednu věc. Jednu strašně důležitou věc. Že všechno jde, když se chce.

10.2.2016 v 0:00 | Karma: 4,96 | Přečteno: 97x | Diskuse| Osobní
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  22:58

Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Město duchů Kirjat Šmona. Ostřelovaný sever Izraele, o němž se nemluví

23. června 2024

Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Domy zničené raketami a dělostřeleckými granáty, žáci, kteří nemohou složit maturitu, požáry...

Rajchl má sponzory, kteří o darech nic nevědí. Pokud jdou vůbec dohledat

23. června 2024

Premium Strany a koalice musely tři dny před evropskými volbami zveřejnit na svých webových stránkách...

Prach bitvy opláchl v Suezu, jeho fotka stvrdila bleskový triumf Izraele

23. června 2024

Seriál Izraelský voják s tmavýma očima a zářivým úsměvem se stal ze dne na den hrdinou svého národa....

Egypt odebral licence 16 firmám kvůli pouti do Mekky, klienti měli běžná víza

22. června 2024  21:50

Egyptský premiér Mustafá Madbúlí v sobotu nařídil, aby bylo zbaveno licence šestnáct cestovních...

Objemné plenky mohou způsobit horší paměť
Objemné plenky mohou způsobit horší paměť

Není asi velkým překvapením, že dostatek vhodného pohybu je pro správný vývoj miminka naprosto zásadní. Jen málokdo si ale dokáže představit, co...

  • Počet článků 12
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 826x
2012 -Jmenuju se Barbora Kostková. Jsem čerstvá absolventka bakalářského programu Hispanistiky na Filozofické Fakultě v Praze a zrovna se nacházím v San Javier, kousek od Morelie ve státě Michoacán, kde učím angličtinu děti i dospělé.

2016 - Po několika letech se vracím k psaní blogů, protože mi to chybí a protože mám o čem psát i tady v Čechách.

2022 - Mama blog - Ptala se mě kamarádka když jsem byla těhotná "A co hodláš dělat při mateřský?" Já na to: "Jak jako, budu pečovat o děti". Ona: "To joo, ale musíš aspoň částečně něco dělat u toho, jinak se zcvokneš a začneš psát blogy o mateřství". O pár let později: Here we go!

2023 - Blog mi slouží k tomu, abych se vypsala ze svých starostí, porovnala si myšlenky a abych se trénovala ve své autenticitě - bez ohledu na to, co si o mně lidé pomyslí.