Stejně jako drtivá většina obyvatel Prahy jsem se do dnešního dne probudil pln očekávání, co přinese ohlášená stávka dopravních odborů. A nakonec jsem se nestačil divit. Nejen tím, že jsem žádnou stávku prakticky nepostřehl, ale nakonec jsem nebyl dalek udušení vlastním smíchem, když jsem pročetl hodnocení lídra dopravních odborů, herr Dufka.
Ale pěkně popořádku. Ráno cestou do práce mně čekalo první překvapení, protože jsem potkal na relativně krátkém úseku 4 tramvaje. Což není číslo nijak dramaticky nižší od standardu, který je běžný v jakýkoli všední den ráno. Čekal jsem, že nevyjede nic. Následně jsem se po příchodu do práce dočetl, jak si v Praze autobusáci v depu pochvalují, jak drží za jeden provaz a z depa ráno odjeli jen "známé firmy, notoričtí kaziči stávek". Teda kluci, styďte se, normálně pracovat, to přece není autobusákovi hodno.
Kdekdo očekával masivní blokády silnic a hlavních dopravních tepen, které odboráři slibovali. A jedinou známkou blokády, kterou jsem zaznamenal, jest akce na I.P.Pavlova, kde asi tak 100 lidí na 4 minuty zablokovalo jednu tramvaj, která stála na Ječné a pokoušela se pokračovat v cestě, což se jí potom, co něco málo horníků s balónky a údernými transparenty, za doprovodu hulákání čehosi do megafonu a píšťalek, podařilo. Ano, jen 100 lidí, z nichž pět bylo vyzbrojeno kolečky se slámou, jeden megafonem a asi půlka jich měla v puse píšťalku. Blokáda jako z filmu, pane Dufku! Jak jste přišel na to, že protestní pochod bude efektivnější než blokády, je pro mně velkou záhadou.
Takzvaní demonstranti se poté sunuli Prahou dále a zastavili se někde u ministerstva financí, kde vyzvali k dialogu pana Kalouska. Z plánovaného výletu na Hrad nakonec sešlo (já vím, je to do kopce, taky by se mi moc nechtělo, ale když už jste vážili cestu z Havířovia mohli jste zvládnout i trochu turistiky).
A tady přišel zlatý hřeb demonstrace - zástupy lidí (odbory tvrdí 1500, novináři do 1000, já se kloním tak k 800) stálo před ministerstvem (umím si představit v barvách, jak se dožadovali pana Kalouska, aby vyrazil mezi ně). Asi byli sami překvapení, že Mirek opravdu vyrazil ven, ničeho se nebál a zamířil si to mezi demonstranty, možná s myšlenkou na trochu dialogu a s vidinou malého prostoru pro reformní marketing. Klidní demonstranti se pokusili o atak pana ministra, načež začali házet vejce a rajčata.
A tady pan Dufek opět ukázal, že kde nic není, ani smrt nebere. Když se něco nepovede, pokusíme se o pseudopolitickou rétoriku a zkusíme to zachránit slovy. Slovy pana Dufka, "Čekali jsme provokatéry, ale nikdy by nás nenapadlo, že jím bude ministr financí Kalousek. Šel uprostřed silnice proti davu. Byli jsme rádi, že jsme odtamtud dostali ženy, protože to tam bylo opravdu nebezpečné. Šlo o život. Tlačil demonstranty, kteří byli doslova v tunelu. Doporučíme premiérovi, aby ho vyzval, ať sám podá demisi." Tak kolik těch demonstrantů bylo, 3??
Doma mně učili, že mám mít úctu ke starším spoluobčanům a chovat k nim respekt, neboť už mají v životě něco za sebou. No, já nevím, kolik toho má za sebou pan Dufek, ale moc asi ne, jestliže je schopen tuto situaci definovat jako něco, kde jde o život. Sám pan ministr Kalousek, ztělesnění všeho zlého, šel demonstrantům v ústrety, a ohrozil jich tak několik na životě. Pane ministře, reformy jsou jedna věc, ale fyzické násilií? To jste si dovolil dost.
Nechce se mi ani hodnotit výrok, že vítězem dnešního dne jsou odboráři. No, já nevím. Moc strachu jste vládě nenahnali, spíš Kalousek nahnal strach vám, většina lidí si dnes mohla dát home office (za což určitě děkují) a vítězem se stali ti, kdo dnes udělali něco pro svoje zdraví a pro planetu. Vyrazili do práce na kole, někdo pěšky, auta už nejezdila obsazená jedním člověkem, a tak byla Praha průjezdná jako nikdy. Jen více takových demonstrací. A více takových odvážných demonstrantů, které zažene jeden ministr.
