8mm
Dnes ráno jsem pospíchala do nemocnice na dvouletou kontrolu. Samozřejmě opět ve velkém časovém presu. Několikrát jsem objížděla areál nemocnice a sháněla místo na parkování. Hystericky jsem se narvala mezi dvě auta, jediné místo, kam si asi žádný jiný řidič netroufnul - se můj malý chevrolet vešel. No, možná právě na těch 8mm tip ťop. Přední kolo už mi z části stálo na chodníku.
Vzpomínám na podobný příběh, kdy jsem před několika lety, stejným způsobem a na poslední chvíli, ujížděla na třídní schůzky. Syn tehdy navštěvoval druhý ročník gymnázia. Tenkrát jsem se také nacpala mezi auta přibližně s 8mm rozmezím – možnost otevření dveří u auta vlevo – nulová. Utíkala jsem z práce a tak jsem utíkala i z auta, ze strany spolujezdce, na schůzku rodičů. Byla jsem přesvědčená, že vyslechnu jen to nejnutnější a v co nejkratší době se dopravím zpět – co kdyby, že? Co kdyby majitel auta vlevo dorazil dřív. Jenže jsem se jaksi „zakecala“. V největším záběru svých emocí – řešení školního výletu, zaťukali na dveře třídy dva policisté. Dotazovali se, zda z nás někdo nevlastní osobní automobil a přečetli číslo SPZ. Nikdo, včetně mě - nereagoval. Svoji SPZ dodnes samozřejmě neznám! Když už jmenovali i typ a barvu auta, došlo mi to! Sakra! Dobrovolně jsem se příhlásila a dobrovolně jsem s nimi i odešla. To, že jsem musela projít celou školou gymnazia se dvěma policisty, byla neskutečná potupa a bylo mi jasné, že i ostuda pro mého syna. Těch známých, které jsem cestou jako napotvoru potkala a hlavně, na čele jsem samozřejmě napsáno, že je to „jen za špatné parkování“ neměla. Zločinec, či dokonce vražedkyně ! Ano, tak jsem si připadala, když jsme dorazili k autu. Ta paní, co parkovala vedle mě, strašně řvala. Příšerně! Co bylo proti tomu kárání od policistů. Jemně jsem se jí snažila vysvětlit, že kdyby prolezla od spolujezce, jako já – určitě by odjela a nemusela na mě volat policii. V tu chvíli jsem měla pocit, že mě ubije i kabelkou. Policisté sehráli spíš uklidňující faktror, nechali mě vycouval a „milou“ paní odjet. Následně mi domluvili a já odjela taky. Patřičnou „čočku“, jak se říká lidově, jsem dostala od maminky ze schůzky rodičů…
A tak podobně parkuji i dnes. Dobíhám už na recepci a stíhám to skvěle. Objednání platí, sestřička v kartotéce ťuká do počítače mé jméno a předkládá mi dotazník.
„Ten jsem tu vyplňovala předloni!“ bráním se.
„Ten se vyplňuje pokaždé!“ slovo pokaždé patřičně zdůrazňuje a já zjišťuji, že nemám brýle.
Ano, ty blechy, blešky fakt bez brýlí nedám! Jsem na prsní chirurgii, sestřička mi podává univerzální „lupy“ pro slepé pacientky a mě míjí spolužák.
„Ahoj!“
„Ahoj!“ mžourám na něj přes ty příšerný brýle.
Usedám s pořadovým číslem a čekám. Každý druhý rok se moje nervozita stupňuje. Tak nějak, čím je člověk starší, uvědomuje si váhu a možnost různých onemocnění a má větší respekt vůči svému tělu.
Bliká mé číslo. Odcházím si do kabinky odložit a vstupuji do místnosti s přístroji. Tmavá místnost. V rohu na mě číhá mamograf. Další setřička bere do ruky moji kartu a otáčí se ke mně.
„Nejste spisovatelka?“
„Napsala jsem jen dvě knížky…“
„Jé, tak to jste vy!“ juchá a volá vedle na sestru něco v tom smyslu, že má na přístroji celebritu.
Je mi špatně a chci už mít vyšetření za sebou. Stojím do půl těla uprostřed místnosti.
„Jé a vy máte stejné boty jako já!“ juchá sestra dál a já se už potím u přístroje.
Přijde se na mě podívat ještě sestřička z vedlejší místnosti. Halekají, že se jim mé psaní líbí. Já jsem mile potěšena jejich přízní, ale i ráda, že už to mám za sebou. Usmívám se a odcházím se obléct.
„Počkejte si venku na výsledky pro svého lékaře!“ usmívá se sestra a pomáhá mi zapnout zip na šatech.
Čekám.
Čekám stále.
Čekám a jsem nervózní, svým způsobem si nepřípouštím nic jiného, než, že to bude dobré. Spíš mě stresuje to, že mám už skoro za půl hodiny schůzku v práci.
Čekám.
Čekám, zprávy pro své lékáře dostávají do ruky už i dámy, co byly na vyšetření za mnou.
Čekám.
Ptám se sestry, zda-li na mě nezapomněla.
Vychází znovu, opét rozdává potvrzení a mě si nechává nakonec. Bere si mě stranou.
„Vy půjdete ještě na ultrazvuk, je tam 8mm nějaké ložiško.“
Podlamují se mi nohy, vidím mlhu a jdu si zpět sednout.
Čekám.
Už je mi schůzka v bance úplně ukradená. Už vůbec nikam nepospíchám. Honí se mi hlavou všechno možný. Ksakru!
Volají mě.
Znovu stojím v temné místnosti do půl těla. Modlím se.
„Je to jen cysta!“
„To znamená, že je to v pořádku?“ šeptám.
„Anol!“ usmívá se lékařka a dovolí mi, abych se šla obléknout.
Zastavuji se, sakra rychle zastavuji své neskutečně rychlé tempo, svůj přemrštěný adrenalin…zastavuji své zbrklé emoce a dýchám. Je to dobrý! A najednou jsou všechny problémy a starosti malinké. Kašlu na ně. Jsem šťastná, že jsem zdravá.
Lezu do "hustě" zaparkovaného auta. Slibuji si, že příště pojedu dřív.
Všem úžasný, pohodový den, a věřte, že nejste v žádném případě sobci, když na sebe nekašlete, ale požitkářsky si svůj život užíváte. Zastav te se , hýčkejte se!
Vaše Alice
Alice Kopřivová
Až i vás posere pták!
Když tě potká ptačí nehoda, ...no prostě tě posere pták, říká se, že to přináší štěstí, tak něco podobného potkalo dnes i mě. Navíc, pták si nevybírá a já dnes taky úplně ne!
Alice Kopřivová
Co nám vadí při létání?
....a tak toho je celkem hodně, ne? Včera jsem v rádiu poslouchala zajímavou topku deseti věcí, které nás obtěžují v letadle, zbystřila jsem a občas se fakt bavila....
Alice Kopřivová
Marně hledám - cokoliv!
Někdo hledá smysl života, já klíče, mobil nebo brýle. Pro co jdu do ledničky? Ptám se, když ji otevírám. Přemítám hrůzou v autě, co ta žehlička. Znáte to?
Alice Kopřivová
Adrenalin - útok nebo útěk!
Adrenalin je základním hormonem stresové situace.Vyznačuje se zúžením periferních cév, urychlením srdeční činnosti, rozšířením zornic a aktivací potních žláz. A tohle všechno já běžně znám a mám.
Alice Kopřivová
Řeklo by se, zuby – nehty…
..žádná politika, žádný americký triller, žádná česká komedie ani italská detektivka, horor už vůbec ne, jen obyčejný příběh, tak jak jsem to nechtěla.
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Vlak u Uherska srazil člověka, doprava je řízená odklonem
Na Pardubicku v neděli ráno vlak srazil a usmrtil člověka. Vlaky na železničním koridoru ve směru...
Zajali jsme několik izraelských vojáků, tvrdí Hamás. Izrael to popřel
Bojovníci hnutí Hamás při sobotních bojích v Džabáliji na severu Pásma Gazy zajali izraelské...
Rusko v noci udeřilo na západě Ukrajiny. Útok na hypermarket má 11 obětí
Sledujeme online Počet obětí sobotního ruského vzdušného útoku na hypermarket v ukrajinském městě Charkov vzrostl na...
Komu spadne do klína západ Afriky? Ve hře o vliv je průmysl i dezinformace
Premium Od spolupracovníka MF DNES v Africe Pozvolný odchod Francie ze západní Afriky je hotová věc. Zcela nahradit francouzský vliv ale bude...
Dobře dispozičně řešený byt 3+1 se zasklenou lodžií
Studentská, Přelouč, okres Pardubice
3 200 000 Kč
- Počet článků 97
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1200x
V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".