Když tě potká ptačí nehoda, ...no prostě tě posere pták, říká se, že to přináší štěstí, tak něco podobného potkalo dnes i mě. Navíc, pták si nevybírá a já dnes taky úplně ne!
Poslouchám ráno, v autě, Evropu! Na to, že je půl sedmé, se jediná já, v autě, na semaforech, tlemím a prskám si na kostým kafe. Zase mě hoši z rádia probrali. Na rozdíl od ospalců ve vozech okolo,.... sakra, co poslouchají oni? Působím jen já, jako dement?
V kopci, za Českou Kamenicí, dojíždím nákladní vůz. V kopci, plná čára, pak obec na padesát, takže se za něj nalepím. Chechtám se a nahlas si komentuji ranní Evropu. Kopec na Prácheň je táhlý, nepředjiždím a proto si všímám, že je to nákladní vůz - fekální....., a že mu z tlusté hadice začíná kapat. A jak tak víc zabírá, do kopce, přesně...., přesně..., v místě, kdy se já chci dostat konečně do pozice předjíždění - mu z hadice vyletí veškerý poklad, který mu tam zůstal, jako zbytek z poslední "voňavé" práce.
Paráda, takže stírám čelní sklo, přestávám vnímat rádio a začínám se soustředit, na to, co stírám, nechci vědět, jak vypadá čumák mého auta.
Jedu na pracovní schůzku. Schůzka vypočítaná na dojezd. Schůzka s klientem - majitelem libereckého hotelu. Jedu v kostýmku, jedu v zimních lodičkách.....a auto mám posraný, jako od pořádně velkého ptáka.
Takže, dvě varianty! Buď risknu, že si auta na parkoviši nikdo nevšimne, auto narvu čumákem tam, kde bude třeba keř? Jenže keř tam třeba nebude a můžu se potkat s majitelem už na parkovišti. A ta druhá varianta, zavolám, vymluvím se na zácpu na silnici. Haha - na zácpu! To sedí. Chytnu první myčku cestou a přijedu voňavá.
Druhá varianta je správně!
Chytám první myčku, slušně zaparkuji a jdu si ji koupit do obchodu. Ve dveřích, když už mažu zpět k autu, se srazím s maníkem, který se za srážku neomlouvá. Dojedu autem k myčce. Stojí tam vůz. Vůz maníka, který byl chytřejší nebo vyčůranější. Sice si koupil myčku až po mně, ale ve frontě už jeho auto stojí. Funím!!!! Sedá si do auta a telefonuje. Nadávám a funím!!!
"Jako on si předbíhá a pak klidně volá???" Vztekle mu ťukám na okénko.
"Proč nejedete dovnitř?"
¨"Protože tam někdo je, né!" aniž by ukončil hovor, jen stáhne okénko.
"Proboha není, netelefonujte a pořádně se podívejte!" odcházím ke svému vozu a vraždím pohledem.
Maníkovi dochází, že když mrzne, myčka mívá většinou zavřená prosklená vrata vjezdu a že stojí za to, když už předbíhám, podívat se, jestli třeba nemůžu pohnout zadkem a jít "mej káru"! Výměna pár vraždících pohledů a pokračování..... v tom, že začíná hledat po kapsách účtenku s kódem pro vjezd. "Bože, on ho nemá!"
Chytám se už za hlavu a otáčím se za maníkem, který lísteček prostě nenašel a jde zpět do obchodu čerpačky. Křičím už i na moderátory Evropy,že tohle fakt není možný a chce se mi plakat bezmocí. "Už jde!" ....bože on si ale zase sedá do auta...., a čeká !!!
Nene...., opět poskakuji v lodičkách k jeho vozu. Už neotevírá okno, už se mnou mluví přes sklo, evidentně se mě bojí. Navrhuji,... ne nenavrhuji, ....nařizuji! Nařizuji mu, aby okamžitě vycouval, že pospíchám a narozdíl od něj ...., já ten lísteček mám!!
No zkrátím tuhle pasáž, po chvíli dorazí obsluha z čerpačky, otevře skříňku, naťuká kód za maníka a tomu se konečně otevírají vrata myčky.
Umytá, vytočená, s neskutečným časovým skluzem dorazím na schůzku. I když jsem se z cesty omlouvala za zpoždění, ještě znovu probíhá omluva, omluva....., i proto, že lžu, protože nebyla kolona, zácpa, nehoda, jen mě posral hovnocuc.
Schůzka dopadla dobře, smlouvu jsme uzavřeli.....takže domů jsem jela už na pohodu, tak nějak s tím, že i když tě neposere zrovna pták, štěstí to přinese zrovna tak!
Skvělý víkend!
