Stát vers. Občan 2:0

Zjednodušeně by se dalo říci, že stát a jeho představitelé před volbami lížou paty nás všech a v průběhu volebního období na nás ukazují dlouhé nosy v podobě soudních rozhodnutí podle zákona. Jakoby chtěli vyplivat tu hořkost na jazyku. Náhodou jsem si v jeden den přečetl dvě nesouvisející kauzy, na kterých se dá jasně ukázat, že právo není spravedlnost a že ve sporných případech to odnese spíše občan.

Ve jménu republiky dostali dva pošťáci miliónový trest za to, že byli okradeni. Ano porušili předpisy, když otevřeli okno, aby si vyvětrali. Tři podezřelí pachatelé nebyli usvědčeni a tak pobíhají na svobodě. Rozsudek podle práva, ale ne spravedlivý. Milosrdný soud alespoň neuznal požadavek pošty na placení 50 mil. korun od svých bývalých zaměstnanců. Že měli nějakého šéfa, který neřešil, že okno pokladny nemá mříž, to je jedno. Jak to napsal Ondřej Neff: „.. hlavně být z obliga a hlavně najít někoho, kdo to všechno odsere.“ Občan.

Druhý případ se týká hluku v okolí pražské magistrály. Ve dne v noci jsou překračovány zákonem dané normy. Náprava žádná. Lidé z okolních domů a paneláků podávají žaloby především na správce hlučné komunikace, nejčastěji Ředitelství silnic a dálnic. Výsledek? Se žalobou neuspěli – soud vzal v potaz, že vlastník komunikace nemá prostředky na řešení situace! A co pošťáci se svými důchody? Propadající je opět občan. Co na tom, že zdraví nebezpečné dávce hluku je vystavena třetina obyvatel, že hlukem je poškozeno půl miliónu Čechů. Výzkumy prokázaly, že výskyt civilizačních chorob přímo souvisí s hlučností prostředí, říkají lékaři.

A tak občan jen slyší, že vlastník nemá prostředky na nápravu, magistrát nemůže rozhodnout o snížení rychlosti, bez stavebního řízení nesmí stavět protihlukové opatření. Podle právníka magistrátu by snížení hluku na povolenou hodnotu znamenalo prakticky uzavření komunikace. Samé důvody, proč co nejde. Pro mě za mě, ať takovou komunikaci zavřou. Jenomže to by se nám řidiči zbláznili a ekonomika zpomalila. Tak raději ty zašpiněné plíce, hukot v hlavě ve dne v noci. Někdo se odstěhovat může, někdo ne.

A naši zástupci lidu? Pozvěte jednoho významného člena z každé parlamentní strany do televizní debaty. Každý Vám řekne: my jsme navrhovali, oni to zamítli, my chtěli uvolnit prostředky, oni měli jiné priority, oni špatně hospodařili, nejsem pro laciná gesta, řešení musíme najít komplexní. Výsledek nikterak žádný. Hádky, osočování, trapná vystoupení neobratných řečníků či neprůstřelné formulace zkušených komunálních harcovníků.

A co ministerstvo zdravotnictví na stížnost podávanou do Bruselu? „Všechny kroky činíme v souladu s požadavky EU,“ oponuje však mluvčí resortu Tomáš Cikrt. V takových situacích si vždy vzpomenu na defenestraci.

A boží mlýny v Bruselu? Melou, melou a možná umelou tučnou pokutu pro stát. Ten se však může smát, z vlastní kapsy to neplatí. Trpím hlukem a ještě zaplatím za pokutu pro ČR.

Tak si zaplač,zanadávej a před dalšími volbami si spolu všichni zazpíváme třeba Pec nám spadla. Ve jménu Republiky ...