Pořád je o čem psát (1)

Člověk se stále musí učit. Z dějin i současných událostí, z knih i ze zkušeností svého života ...

Rusko – Gruzie

Lze jen kroutit hlavou nad těmi podobenstvími, která se objevují v souvislosti s konfliktem v Gruzii. Někteří jej srovnávají se srpnem 1968 v Československu, což jiní popírají a vidí paralely s rokem 1938 v tomtéž státě. Snad nejblíže jsou ti, kteří připomínají Kosovo. Ale spíše jen proto, že Kavkaz i Balkán znamená horké hlavy. Nekritický postoj Evropy k Saakašvillimu a přehlížení ruských zvěrstev na Kavkaze jako takovém (a nejen tam) je typickou příčinou neschopnosti řešit problémy jasně a bez prodlevy po jejich vzniku. Každý problém je jiný a musí se řešit samostatně, i když s vědomím historických zkušeností. Nejhorší je hlava v písku po dobu několika let před ruskými hranicemi. Doporučuji knihu „Ruský deník“ v Rusku zavražděné novinářky Anny Politkovské.

ČSSD a oranžová posedlost

Blíží se opět volby. Jak jinak než klíčové. Je to jako ve fotbale. Během kvalifikace přicházejí opět a znovu klíčová utkání pro postup. Nejdříve to úvodní v Severním Irsku, pak v Polsku s největším konkurentem, poté se Slovinskem doma před vlastními fanoušky atd. Důležitost voleb snad nelze měřit jinak než penězi. ČSSD plánuje utratit 100 miliónů Kč. Je to taková psychologická hranice. Ale hranice čeho? Hranice trpělivosti s chováním ČSSD byla u mě dávno překročena. A pokud v ní budou pokračovat ... dobře jim tak. Nicméně článek na iDnes.cz ve znění: „ČSSD zaútočí na voliče z oranžového trucku“ lze vyložit i jinak. Proto se jejich mítinkům raději vyhněte. Snad jen z radlice buldozeru jde větší strach...

Ministryně se bojí o korýtko?

Ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková prohlásila svoji funkci za potřebnou a nastolila v ní nová témata. Myslím, že není nic jednoduššího než vytvořit ministerstvo a naplnit ho tématy. Za prvé je smutné, že za 19 let od předání moci novým vůdcům deklarujeme jeho existencí neschopnost vypořádat se s problémy lidských práv. Zřízení ministerstva takové problémy nevyřeší. Za druhé je trapné, že o své vlastní funkci hovoří jako o potřebné. To sice může myslet upřímně, ale také to zní jako nesympatické chrochtání nad korytem.

RWE má pech na české úředníky

Loni napařil antimonopolní úřad RWE pokutu ve výši 240 miliónů korun. Letos si na firmu posvítili i jednotliví státní úředníci. RWE staví mezinárodní síť plynovodů a pro tuzemskou část jednala s místními samosprávami o posouzení vlivu stavby na životní prostředí (tzv. EIA). Úředníci samospráv nelenili a skoupili některé dotčené pozemky. Nyní chtějí nehorázné peníze od RWE za jejich prodej. Tak si říkám, že když úředníci čas od času žádají vyšší platy, tak doufám, že pro změnu tito chytráčci poletí. Tuším však, že žádný zákon jim takové chování nezakazuje. Nicméně RWE je bude žalovat. Zažalovat by je měl i stát, pro zkomplikování průběhu realizace stavby a tím pádem pro možný vliv na cenu zemního plynu pro odběratele. Škoda, že je nemohu z finančních i jiných důvodů zažalovat i já sám.

Dovětek

Včera dopoledne jela moje babička autobusem z nemocnice neb se jí „ozvalo“ její koleno s endoprotézou. Autobus byl plný a tak si vůbec nevšimla, že jí někdo z tašky vytáhl peněženku. Protože chodí o hůlce a trpí i jinými neduhy, není v současné době v dobré psychické kondici. Ztráta peněženky jí vůbec nedodala. A tak zcela nekřesťansky vzkazuji zloději, ostatní blogaři prominou, pojdi na sněť!