Pánové, navštivte někdy ona.idnes.cz aneb sex v teplácích

Velmi poučné. Článek „Tepláky jako zabiják vztahu“ jsem si vážně vychutnal. Většina žen prý řeší schizofrenní pocit, že se na jedné straně chtějí po příchodu z práce převléct do pohodlného a na druhé straně se cítí provinile, že se před manželem neoblékají dost dobře. Jakási Lucie má tento pocit na základě rad časopisů, že tepláky jsou hrobem přitažlivosti.

Tak jsem si hned vzpomněl na svoji manželku. Teď by asi nebyla ráda, kdyby se mi dívala přes rameno, ale proč to nenapsat. Doma občas chodí ve starých tričkách, některá se pomalu rozpadají. Jsou to trička, která si kdysi sama batikovala. No a tak k nim má trochu jiný vztah a nosí se jí dobře. Kraťasy nebo tepláky má různé, ale vždy mám pocit, že jsou v pohodě. A ta trička? Ta vůbec přitažlivost nepohřbívají. Naopak. Když se tričko rozpadá je toho vidět trochu víc. Trhá se přímo fantasticky. Zabijete tím 2 mouchy jednou ranou. Jednak odejmete rychle oděv, který překáží hrátkám a naprosto bez urážky zničíte tričko, které se už podle Vás nehodí ani na doma.

Myslím, že žena má chodit v tom, v čem se cítí pohodlně. Pokud se bude oblékat doma lépe jen proto, aby vyhověla manželovi, pak se potenciální přírůstek přitažlivosti dán tímto oblečením vyruší nepřirozeností. Vše je to pouze o osobnosti člověka. Je mi jasné, že kdyby oblečení, které nosí moje manželka nosila nějaká domácí ušlápnutá, tichá, nesebevědomá žena, asi bych mluvil jinak. Zkrátka módní tepláky z „orsáče“ i roztrhaná trika se musí umět nosit.

To mi připomíná film „Vážení přátelé, ano.“ Lasica vzrušen tím, jak manželka v zástěře bez rukávů v zapařené prádelně ohnutá k pračce, pere, dožaduje se sexu. Je odmítnut, až večer v ložnici mu to má být nahrazeno. Zcela nepřirozeně, ženská krev a mlíko, přijde v krásné svůdné noční košilce a snaží se kroutivým pohybem těla zaujmout manželovi hormony. Neúspěšně. Ona totiž ta zástěra v zapařené prádelně a pohyby těla dané spontánní prací... Hmm, to můžu. Co vy pánové?

Cituji z článku: „ 80. léta ... neforemné zástěrové šaty z látek vzniklých komplikovaným chemickým procesem. Muži jim ovšem zdatně sekundují odpornými vytahanými tepláky s bílým nátělníkem, v horším případě pak pruhovanými trenkami. Je až s podivem, že se podobná domácí móda nijak nepromítla do populačních přírůstků ...“ A propo, co se nosilo v sedmdesátých letech? V době populační exploze? Podobná domácí móda se dle zmíněné logiky promítla pozitivně. Ještě nedávno jsem na sebe navlík tepláky z vojny. Ty odporné vytahané tepláky, zvané švestky (protože modré). A bílý nátělník? Dnes ve vojenské prodejně za 20,-, slušivý triko bez rukávů s nápisem „extreme world“ za 300,-.

Další citace: „ .... Zatímco pokud byste chtěla třeba v sedmdesátých letech najít v síti Prior tepláky, v nichž člověk nevypadá jako idiot nacvičující na spartakiádu, měla jste prostě smůlu. Tehdejší rozhodování, zda trávit večery v teple domova raději v něčem takovém, nebo krimplenovém domácím setíku z DDR, pamětnicím opravdu nezávidím....“ To, co já rozhodně nezávidím dnešním ženám jsou jejich schizofrenní pocity, zda pohodlí nebo líbit se. Často jde oboje dohromady, jak se již jistě mnohá přesvědčila.

V článku mě zaujala snad jen rada: „Oblečte se tak, abyste mohla kdykoliv komukoliv otevřít. I kdyby to byl ten pěkný soused seshora.“ Nechápu sice to „i kdyby“ (spíše bych čekat „co kdyby“), ale tato rada má charakter kloudnosti. Stejně tak poslední odstavce o nahotě http://ona.idnes.cz/teplaky-jako-zabijak-vztahu-v-cem-chodite-doma-vy-f66-/ona_vztahy.asp?c=A080721_112124_ona_vztahy_ves. To je asi ta největší inspirace. Kdyby se ženy nebály zeptat nás mužů, co se nám na nich líbí za oblečení, nemusely by si kupovat psychočasopisy. Také by touto komunikací více utužily vztah a ušetřily i za případnou léčbu schizofrenie.

Ještě jeden dovětek. Někde jsem četl, že každá civilizace prochází určitým vývojem, ve kterém lze vypozorovat několik období. Na začátku je to cesta od nesvobody k víře. Víra v nás probouzí odvahu a ta vede ke svobodě. V období svobody spějeme k blahobytu, poté k uspokojení a nakonec k apatii. Díky tomu se stáváme závislými a končí to opět nesvobodou. Zdánlivě to nesouvisí, ale pokud už nevíme roupama co dělat, že řešíme jaké tepláky, tak nevím, zda už nejsme v rané apatii. Psychologie je krásná věda, ale nemělo by se to přehánět. Někdy stačí zvířecí instinkt, zástěra a sex v prádelně a utuží to vztah jako nic jiného.

Pánové, zpátky do trenek :)