Reforma zdravotnictví aneb zneužívání zdravotní péče

Malej a velkej. Tyto dvě figurky nemají chybu. Rozdíly v postavách ministra a jeho mluvčího by bylo jistě hříchem nevyužít při prezentaci přijímané reformy zdravotnictví. Tato přívětivá forma podobná reklamní agitce se nás snaží přesvědčit, že se není čeho bát, měli bychom jásat (především chronicky nemocní), protože naše zdravotnictví se vydává cestou k lepší poskytované péči. Upozorňuji na informaci brožurky malého a velkého, že zdravotnictví utratí ročně okolo 200 miliard korun.

Hned na úvod je zde srovnáváno, kolik peněz člověk utratí za alkohol, cigarety a hazardní hry a kolik za své zdraví. Češi ročně prosází 100 miliard. Celou polovičku výdajů ve zdravotnictví, praví příručka. A tak tedy zavádíme poplatky, abychom mohli říci, že za zdraví občan v průměru zaplatí více, dodávám já. Trochu podivná logika. Neměli bychom se spíše snažit omezit výdaje za hazard? To se jen těžko prosazuje, protože takové sázení a kouření současně znamená významný příspěvek do státního rozpočtu.

S 13 průměrnými návštěvami lékaře jsme v popředí států Evropské unie. Že se nestydíte občané! Tak například já. Ještě v listopadu to vypadalo, že za celý rok navštívím lékaře celkem 3x. Dvě preventivní prohlídky u zubaře a jednou u svého praktického lékaře, když jsem se nemohl zbavit nějakého zánětu dýchacích cest z klimatizace. A prásk. Natažený sval v lýtku, trombóza a příští týden budu mít za sebou 12 návštěv. A dost možná mě bude čekat ještě ta hraniční třináctá. Měl bych si asi připadat jako zneuživatel zdravotní péče.

Anebo jinak. Kvůli trombóze si doma píchám injekce a polykám prášky. Doplatky za léky se zatím zastavili na 500,- Kč. Měl jsem na výběr – buď si to píchat sám, nebo zůstat v nemocnici. Zvláštní je, že když jste v nemocnici, za léky nic neplatíte. Šetřil jsem peníze za hospitalizaci, ale místo toho jsem byl „potrestán“ doplatky za léky. Kdybych si příští rok lehl do nemocnice, ušetřím na tom.

Ale zpět k příručce. Takže jsme chroničtí plýtvači zdravotní péče. Svědčí o tom zmiňované návštěvy u lékařů, tak i počet dní strávených v nemocnici. To by mě zajímalo, kolik lidí je tak rádo v nemocnici. Ve svém okolí neznám nikoho. Není právě toto věcí lékařů? Proč nás tak často posílají a drží v nemocnicích, měla by znít otázka. Přes tuto moji argumentaci nejsem proti poplatku za den strávený v nemocnici. Stravuji se, spotřebovávám energie, tak proč bych nedal to, co doma ušetřím. Jen mě velmi dráždí způsob argumentace zvolený v příručce. Chce se mi říci: „Ať platí ten, kdo péči zneužívá.“

Počet receptů je prý též alarmující. No ale já se ptám: proč mi jej lékař předepisuje? Buď lék na recept potřebuji a lékař nechť mi jej předepíše nebo ať si to odpustí. Já se receptu nedožaduji. A jestli se někdo cítí neléčen, protože recept nedostane, je to věc tohoto občana a jeho lékaře, který mu neumí říci, že jej nepotřebuje. Za to já platit nechci. Při platbách ve výši 30, 60, 60 Kč si prý každý uvědomí, že péče něco stojí. To si uvědomuji již nyní při pohledu na výplatní pásku.

Zpátky ke zneužívání. Zneužívání je též pobyt novorozeněte v inkubátoru. Poplatek 60 Kč na den se vztahuje i na něj. Zneužíváním je podle zákona paradoxně též 1. preventivní návštěva zubaře. Neumím rozeznat první preventivní prohlídku a tu druhou, ale ony obě nejsou preventivní. Jedna ano a druhá ne. Ta první je prý základní… Ach jo.

Je asi velice užitečné přečíst si celou příručku. Při psaní tohoto článku to však nejde, protože by byl neúnosně dlouhý. Nemám ani tak problém s některými poplatky, ale když mě někdo vnucuje argument o zneužívání a přitom to ve skutečnosti nazvat nemohu, vytáčí mě to.

Ale úplně ze všeho mi vadí, že vzniká příručka pro občany, kde jsou popisování jako plýtvači a lenoši a vůbec se zde nepíše o plýtvání v nemocnicích. Typickým příkladem jsou výběrová řízení na úklidové služby. To si taková nemocnice vypíše tendr na úklidovou firmu. Nejdůležitějším parametrem při rozhodování je nadstandardní služba blíže nespecifikovaná. A tak se částky pohybují okolo 10, 11, 9 miliónů Kč s tím, že uklízet budou 2x denně. Jedna firmička nabízí stejné služby za miliónů 17 s tím, že kýble uklízeček budou každý den zpívat uklidňující písně. Nadstandardní služba jako z pohádky a tato firma vyhrává. Dalším případem jsou farmaceutické firmy, které ze zdravotnictví pomocí lékařů a dalších zaměstnanců vysávají z téhož další milióny a desítky miliónů. Dokud nebude těmto černým dírám zatrhnut tipec, můžou si malej s velkým trdlíkovat se sebevznešenějšími hesly a výzvami, ale těžko mě budou přesvědčovat.

Až bude málo peněz, ochotně budu platit. Bez zamezení plýtvání ze strany úředníků, lékařů a pacientů dohromady považuji zaváděné poplatky za ubohost. Je jednoduché zavést poplatky a obalit je do krásných slov. Zamést s korupcí je boj těžší a tak si na něj budeme muset počkat. Když se však zamyslím, jaká by to musela být vláda, nic povzbuzujícího mě při pohledu na naše strany a jejich vůdce nenapadá.