PET – miláček českých domácností.

Je velice módní odsoudit jakoukoliv zelenou aktivitu a týká-li se to globální změny klimatu, jsou odpůrci jakéhokoliv opatření ve svém živlu. Nechci zde v žádném případě o klimatu šířit své domněnky a názory. Podložit je důkazy opravdu neumím, nemám čas věnovat se citacím a závěrům zpráv tisíců vědců – zastánců zmíněné teorie a mnoha závěrům jejich odpůrců. Že bychom měli být k životnímu prostředí výrazně šetrnější, je jediná jistota, za kterou si stojím. V souvislosti se „zelenou válkou“ mě zaujala jiná debata. Odpor proti zpětnému výkupu PET lahví.

Ministerstvo životního prostředí, pan Bursík a Strana zelených. To jsou tři pojmy, které způsobují svrbění nejen prezidentu Klausovi, ale také celé řadě jiných obyvatel naší země. Že mě Strana zelených štve svým odporem k jaderným elektrárnám, neskrývám, ale neznamená to, že jakákoliv zelená aktivita je demagogií, terorismem a útokem na demokracii. Úmysl zavést systém vratných PET lahví se mi nejeví jako úplně bláhový. Uvedu zde několik kritiky zmiňovaných protiargumentů a pokusím se ukázat na jejich nesprávnost. 

V první řadě je zde obava z toho, že když jsme tak úspěšní v třídění odpadu, nemá nápad vracet PETky smysl a navíc to lidi může odradit od třídění úplně. Nesouhlasím. U nás doma vyprodukujeme průměrně 1 PETku za týden a neznamená to, že bych ostatní odpady netřídil. Papír, sklo, kov, plasty. Dokonce jsem rád, že mi místo v krabici na plast PETky nezabírají. Kdo třídí, neznamená pro něj zálohování žádný krach recyklace do kontejnerů. 

Další námitkou je, že z vytříděného odpadu mají obce příjmy a nakupují za ně kontejnery. Když nebudeme PETky házet do kontejnerů, obce přijdou o část příjmů a nebudou moci koupit kontejnery. Nesmysl. Obce dostanou méně peněz za méně odpadu a koupí méně kontejnerů. Ale méně kontejnerů pro méně odpadu! 

Docela nesmyslný je argument, že zálohování PET lahví bude znamenat více zplodin z kamiónů, které je budou z obchodů odvážet. Tak zaprvé. Kamión do obchodu přijede a odjíždí poloprázdný s jinými odpady (kartony, krabice, plast, vratné skleněné lahve). Takže není problém při této cestě naložit i vrácené PETky. Nejedná se tedy o jízdu navíc, jen o využití jízdy plánované. Zplodiny se zvýší relativně málo díky těžšímu nákladu. Když se odváží obsah kontejnerů z ulic měst, musí vyjet nákladní vůz extra. U každého kontejneru zastaví, motor běží a popojede dál. Za druhé. Jednou z variant zamýšleného zálohování je výkup pro recyklaci, tedy ne pro opětovné využití. To v praxi znamená, že takové PETky se mohou v obchodě ihned slisovat a odvoz takto slisovaného odpadu je mnohem šetrnější s ohledem na zplodiny z přepravy než svoz odpadu z kontejnerů. Celá řada lidí nesešlápne PETku, základní to pravidlo při recyklaci PETek do kontejneru. 

Pokud by mělo zálohování odradit některé lidi od toho, aby si kupovali pitnou vodu po balíkách, budu jen rád. Nechápu občany, kteří mají v kohoutku stejně kvalitní vodu a přitom podléhají mánii plného košíku balené pitné vody (1,5 l za 3 Kč). Ano jsou minerálky, kojenecké vody, ne všichni mají kohoutek apod. Nechytejte mě prosím hned za slovo. 

Unavují mě argumenty typu: jde o lobing těch a těch firem, které chtějí zbohatnout na automatech na výkup lahví v obchodech. Lobing bude pořád a bude i na straně druhé. Nejmenší zájem na recyklaci mají výrobci plastů. Ti potřebují produkovat více a více a navrácená či dokonce nekoupená láhev jim příliš nevoní. Je třeba oprostit se od tohoto pseudoargumentu a zvažovat přijímaná opatření z toho pohledu, je-li to či není rozumné. 

Zatím mě nikdo nepřesvědčil, že bychom neměli zálohovat. Pokud kritici, nyní i moji, budou mít chuť diskutovat, napíší několik jiných argumentů, o kterých lze mluvit a porovnávat výhody a nevýhody obou způsobů zacházení s odpady. Někdo mi možná napíše, že jsem zelený magor. Nebylo by to poprvé. Ale věřte mi, že různá chystaná opatření a úmysly různých politických stran neposuzuji podle toho, kdo s tím přišel, ale podle toho, je-li to rozumné. Množství PETek, miláčků (pets) mnohých českých domácností mě děsí. Neuklidňuje mě ani pozice ČR na stupních vítězů v evropském soutěžení, kdo víc vytřídí. To, že vytřídíme 60% odpadu (dle Bruselu), nevylučuje možnost, že na jednoho obyvatele skončí na skládkách více odpadu než kdekoliv jinde v Evropě. O celkovém množství vyprodukovaného odpadu to totiž neříká vůbec nic. 

Musím končit, dojedl jsem ledové kaštany a koukám, že krabice s plastem je plná. Snad mi venku vítr ty obaly nerozfouká, statistici z Bruselu by radost neměli.