Nezničitelná TdF aneb zatloukat a zatloukat

Znám jen málo, cyklistiku moc nesleduji, ale to, co vidím a slyším, mi stačí, abych si udělal obrázek. Z celé řady sportovních odvětví se stal byznys. Čím větší lesk a reklama, tím větší peníze. Peníze se točí, aktéři jsou spokojení dokud vyhrávají. A aby vyhrávali musí víc investovat. Do materiálů, do zázemí, do podpůrných prostředků.

První, co mě upoutalo byl výraz ve tváři cyklisty Vinokurova, když nezvládl vítězně spurt v cílové rovince jedné z etap. To nebyl obličej zklamaného sportovce, to byl výraz vzteku. Zklamaní je emoce, která mě pro příště může motivovat k lepším výkonům, může mě donutit přemýšlet, co udělat lépe v rámci pravidel.

Avšak patologický vztek, pocit, že moje prohra je nespravedlivá vede k frustraci. Pocit, že ostatní asi berou a já se lopotím bez dopingu za ostatními, musí vést k přesvědčení, že tak já taky. Nebo, když mi nepomohlo to, musíme zkusit jiné. A přesně to jsem viděl v očích Kazacha. Mohu se mýlit, třeba ho někdo strčil loktem.

Sám tvrdí, že nebral. Poslední pokus, přesvědčit manželku, že přistižen in flagranti vlastně vůbec nebyl, něco se jí zdálo. Prostě zapírat a zapírat. Němci to jsou jiní chlapi, ti žádnou frašku nehrají. A copak chudáček Rasmussen? On a doping? Jak si to jen můžeme myslet, vždyť cyklistika je jeho život a radost!

A dost! Z té tiskovky, kde se rozčiloval, měl být vypráskán bičem. V přípravě opakovaně nenahlásil místo svého pobytu, čímž porušil pravidla. A porušuje pravidla bývá trestán! Jeho pokus přesvědčování veřejnosti o nevině byl ubohý a především drzý!

A co na to sponzoři. Těžké rozhodování. Ale každý podle svého charakteru. Některý odstoupí, protože v tomto nejede. Jiný odstoupí v záři reflektorů, aby se ukázal lepším. Pak jsou zde váhaví, kteří zvažují, zda spojení s touto špínou kompenzuje zisk z reklamy. Na to jim odpoví ti ostatní – zůstáváme. Tisíce nadšenců nikdy neopustí svoji bohyni, svatou TdF.

Zdá se, jakoby TdF ležela na smrtelné posteli. Každý den zpráva o selhání dalšího orgánu. Zdá se, že do příštích žní nevydrží. Chyba lávky, za rok ji tu máme opět nadupanou, vědecký pokrok nespí.