Krásné víkendové kolování aneb co na mapě nehledejte

Byli jsme s manželkou … manželkou … 3 měsíce je člověk ženatý a ještě si tak nějak nezvykl. Manželka byla ještě nedávno přítelkyně. To jsou ty nepatrné krůčky, kdy se z nás stávají starší, moudřejší a zodpovědnější lidé – v lepším případě. Samozřejmě, každý se cítí jinak, na svůj věk nedbaje. Je to správně, ale přesto si člověk občas uvědomí, že udělal další krůček k … třeba dětem.

Poustevna u Nepomuku na vrchu Na Skalici

Nuže, byli jsme s manželkou o víkendu na kolech na Nepomucku. Když se člověk tak zběžně podívá na mapu, upoutá jej Šumava, Krušné hory, Krkonoše atd. Ale Nepomuk, dříve Pomuk? Co tam? Zelená hora, pétépáci a pole. Když se člověk trochu snaží a hledá na internetu, objeví v každém regionu něco zajímavého.

Autem jsme v sobotu vyrazili do vesničky Čmelíny u Nepomuku, zaparkovali a šlápli do pedálů. Kdo by zde čekal přírodní památku v podobě tisíců jalovců? U Kasejovic židovský hřbitov? Ten byl na mapě nakreslen trochu někde jinde než ve skutečnosti, ale takové pátrání po ukrytých památkách hned tak nezapomenete, hlavně když sjedete pěkný kopec a musíte se vracet. Ale co, zrovna zrály hrušky a ty já rád.

V obci Kasejovice je malá synagoga. Viděl jsem fotky interiéru, ale mrknout se dovnitř možné nebylo. Otevírací doba od 11 do 12 hodin. Jedeme dál, přes Lnáře okolo místního zámku a stáčíme se na jih do Chanovic. Ještě před nimi ve vesničce Bezděkov je u místního rybníka do kamene vytesána - no říká se jí Bába. V Chanovicích jsme omrkli místní zámek přestavěný na školu (velmi zdařile) a skanzen. Několik historických roubených stavění, převezených sem a opět složených do původní podoby.

Na zpáteční cestě k Nepomuku se jede přes vesnici Kotouň. Když odbočíte ze silnice kousek zpátky po zelené turistické, uděláte mnoho pro své klouby. Místní studánka prý dává vodu uzdravující ohybová ústrojí, od toho pramen Kloubovka. Načepovaná voda prý v lahvi vydrží i půl roku. Nezkoušíme, žízeň je veliká.

Vedle hasičské zbrojnice, kde parkujeme je večer klid a tak zůstáváme a vaříme lečo z konzervy. Zákusek – čerstvě natrhané ostružiny. Protože se již smráká a zdá se, že nás nikdo nebude vyhazovat, upravujeme vnitřek auta do lůžkové podoby. Ráno, když vylézáme, kouká na nás nějaký zanedbaný místní pán s kosou přes rameno z protějšího svahu. Občas ujde tři kroky a kouká zas. Nebýt mezi námi potok obrostlý hustým ostružiním, kvapem balíme.

Dopili jsme kafe a autem se přemístili do Nepomuku, kde bylo naše nedělní výchozí místo. Zámek na Zelené hoře jsme si nechávali na konec. Zajímala nás poustevna na kopci Na Skalici. Z mapy se o ní opět nedozvíte. Na skále postavená kruhová zděná poustevnička s doškovou střechou a počmáranými bílými zdmi uvnitř. Krásné místo. A pak se řekne Nepomucko, co tam.

Již nebudu zatěžovat milé čtenářstvo dalšími zastávkami jako byl zámek Žinkovy, lázně Letiny, Blovice (zde bych upozornil, že místní židovský hřbitov hledejte pečlivě a nenechte se odradit hustými kopřivami a malým bolševníkem). Zpátky do Nepomuku jsme dojeli za deště, takže Zelená hora až příště.

Kdybychom jeli na Šumavu, našli bychom sice mnohem lépe značené trasy, ale také více turistů. Není vždy krásné jen zlato. Okouzlující na tomto výletu bylo to, že jsme nečekali nic extra. Projeli se a byli příjemně překvapeni na mnoha zastávkách. A kdyby někdo z Vás měl chuť, upozorním majitele více než 2 roky starých map, že nové naučné stezky najdete v Nepomuku, ve Lnářích a v Chanovicích.

Pro toho, kdo nezná Plzeňský kraj a Nepomuk to možná bylo nudné čtení, ale všude se dá najít řada zajímavostí, i když se to na první pohled do mapy nezdá. Všude žili a žijí lidé, kteří nám po sobě zanechali dědictví nebo na něm dnes pracují.