Týden neklidu a reakce a něj

Týden největších studentských protestů od listopadu 1989 skončil a nastává vhodný okamžik podívat se na reakce, které vyvolal - zvláště u vysokých politických představitelů.

Ve středu 29.2. TN vyvrcholil protestním pochodem, kterého se zúčastnilo okolo 10 tisíc studentů, profesorů a akademiků. Ze složení protestujících vyplynulo, že odpor proti chystaným reformám VŠ není dílem pár "levičáckých kverulantů" (na to jich bylo opravdu příliš mnoho), ani "parazitů", usurpujících si výhody oproti zbytku společnosti (většiny zúčastněných studentů by se plánované změny už nedotkly).

Naděje, že by snad nějaký člen vlády, která právě zasedala ve Strakově akademii, vylezl ven a pokusil se reformy obhájit, ale vyšla naprázdno. Premiér Nečas to následně zdůvodnil tím, že ministr školství se s demonstranty sejít nemohl, protože “pracoval”. A od rozběhnutých strojů se prý neodbíhá. To je vskutku bizarní argument. Mají snad studenti číhat na ministra před jeho domem, aby ho odchytli cestou z práce? Nebo ho snad mají pronásledovat na dovolené? Je jasné, že vystoupení na demonstraci (ani žádný improvizovaný kulatý stůl) nemůže suplovat regulérní jednání se zástupci akademické obce, ale byl by to rozhodně pozitivní výraz respektu k lidem, kterým není osud VŠ lhostejný. Nečasova reakce ale ukazuje, že vláda o skutečný dialog se stranou protestujících akademiků nestojí. Přitom paradoxně tvrdí, že reformy nebyly dostatečně “vykomunikované”. Co tím ale chce říct? Studenti, kteří protest zorganizovali, předložili celkem jasné argumenty, proč se jim reformy nelíbí, kterými dokládají porozumění kritizovaným návrhům zákonů (přestože se TV Nova snažila dokázat opak). Napadá mne v této souvislosti stará Goebbelsovká poučka o tom, že 100x opakovaná lež se stává pravdou – možná to je to kouzlo “komunikace” dle premiéra Nečase.

Při sledování mediálních výstupů protestujících a vlády si nejde nevšimnout zásadního argumentačního nesouladu. Nečas opakuje dokola mantru, že reformy jsou potřeba (s výrazem, že včera bylo pozdě), čímž se nejspíš snaží naznačit, že jeho protistrana jakékoliv reformy odmítá. Protestující studenti argumentují, že předkládané reformy jsou nekvalitní, a je přinejmenším sporné, jestli českému školství prospějí. Jde tedy o spor kvalitativní a kvantitativní rétoriky. Ministr Dobeš a premiér Nečas se skutečně zřídkakdy vyjadřují v tom smyslu, že reformy jsou dobře udělané (to by bylo dost absurdní, když jeden z návrhů neprošel ani legislativní radou vlády), jen akcentují jejich urgentní nezbytnost. Tato situace se dá přirovnat k lodi s rozbitým kompasem, kterou její kapitán nutí vyplout na oceán s tím, že “už měli dávno vyrazit”. Celé toto snažení na mne dělá silný dojem, že vláda se za každou cenu snaží odškrtnout si alespoň nějakou položku na svém programu, o kvalitu provedení jde v nejlepším případě až v druhé řadě. To, čeho se vláda bojí snad nejvíc, je přiznat vlastní chybu. To je podle mého názoru ten největší blok, který znemožňuje racionální řešení problémů, které návrhy zákonů přinášejí.

Zatím jediný přímý střet zástupce vládní koalice s protestujícím studentem se odehrál v Událostech komentářích. O úrovni argumentace jednotlivých stran se laskaví čtenáři mohou přesvědčit sami :)

Zajímavou reakcí byl spam z dílny pana Pavelky (TOP 09). Ten informoval novináře a publicisty o tom, že Týden neklidu je dílem J. Májíčka (kterého vykreslil jako skalního stalinistu podporujícího terorismus) a noc univerzit má na svědomí H. Čepelová (podle Pavelky radikální anarchistka). Pan Pavelka tímto demonstroval nejen základní neznalost toho, jak IZVŠ funguje (a kdo v ní vlastně působí), ale zároveň i způsob myšlení, který ho staví do jedné ligy s autory štvavých pamfletů z 50. let. No, doufejme, že ostuda, kterou si tím utržil, se projeví v příštích volbách.

Závěrem se dá konstatovat, že bitva o reformy VŠ po TN rozhodně neskončila. Vláda drží svojí pozici a evidentně nehodlá ustoupit, na tahu jsou tedy pořád studenti. Nechme se překvapit s čím přijdou.