Taková divná válka o českou vědu

Prohlášení Jaroslava Hanáka, prezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR, ilustruje stav, ve kterém se potácí česká věda již řadu let. Dostává se spor o podobu vědy do nové fáze?

M. Komm

Jaroslav Hanák minulý týden prohlásil: “Vstoupili jsme do takové války s Akademií věd. Chceme získat více peněz na aplikovatelný výzkum na úkor základního”. Rektor Vysoké školy podnikání Jiří Ciencala ho doplnil: ”Jen v roce 2014 potřebujeme zvýšit výdaje na aplikovatelný výzkum o zhruba 1.5 miliardy, jinak může nastat, jak já říkám, velký PrůPrů – Průmyslový Průser. Bez inovací a výzkumu nemůžeme být konkurenceschopní”.

Slova o válce vybízejí ke vzpomínce na francouzský pojem “drôle de guerre”. Je to totiž opravdu divná válka, když strany, které by spolu měly spolupracovat a předávat si podněty, se místo toho přetahují o zdroje. Jakkoliv se to zdá nesmyslné, průmysl a akademie jsou ve sporu minimálně již od roku 2009, kdy se poprvé objevil plán na drastickou redukci rozpočtu AV. Ten vzešel ještě z Topolánkovy vlády, následně byl naštěstí korigován po nástupu úřednické vlády J. Fischera. Od té doby je rozpočet AV každý rok snižován, přičemž se opakuje rituál, kdy ministerstvo financí nejprve oznámí zásadní snížení rozpočtu (např. o 500 miliónů), následně probíhá vyjednávaní, na jehož konci je schodek 200 miliónů, který ministerstvo interpretuje tak, že AV dostala 300 miliónů přidáno.

Peníze na výzkum se v ČR skutečně rozdělují způsobem, který je značně neobvyklý. Zatímco stát přispívá na výzkum v soukromých firmách cca 5 miliardami korun ročně (20% z celkového balíku peněz na výzkum), podpora základního výzkumu ze strany soukromých subjektů je mizivá. Stát tak dotuje firmy, které v lepším případě mohou realizovat výzkum z jehož výsledků budou generovat vlastní zisk, v horším případě budou výzkum jen fingovat a dotacemi si prostě vylepší rozpočet. Dvacet procent je přitom vysoce nadstandardní podíl, v sousedním Německu je to např. jen polovina. Ani to se ale průmyslníkům nezdá dostatečné a žádají více. Zatímco AV je často kritizována (obvykle bez jakýchkoliv podkladů) za nedostatečnou úroveň svých pracovišť, na kvalitu tzv. aplikovaného výzkumu se moc nehledí, což názorně ilustruje známý případ tzv. detekce osob za překážkou.

Jednu stranu problému samozřejmě tvoří snaha průmyslníků získat co největší podporu pro svůj byznys, kterou skrývají za tvrzení o neefektivnosti a neužitečnosti AV. Zároveň se do sporu ale promítají diametrálně odlišné představy o tom, jaká by měla být funkce vědy a výzkumu ve společnosti. Akademické pojetí vědy jako hodnoty samy o sobě, která jako celek posouvá společnost dopředu (ovšem často s dlouhým časovým cyklem), se střetává s průmyslovou trojčlenkou, která počítá kolik z 1.5 miliardy korun na inovace vyplyne během následujícího roku zisku na prodeji inovovaných produktů. Na první pohled by se mohlo zdát, že akademické pojetí je naivní, nic si to ale nezadá s tím, jak je průmyslový pohled na věc tupý. Výzkumné ústavy nejsou a nikdy nebudou výrobní linky na patenty. Tímto stylem je možné inovovat tvar rychlovarné konvice, ale ne vynalézt elektřinu. Pokud se chce průmysl vydat cestou přízemních inovací, tak se zcela jistě žene do opravdu velkého Průmyslového Průseru.

Co se tedy změnilo? Po letech zákulisních tahanic, kdy zástupci průmyslu zasahovali do rozdělovaní peněz na vědu skrze spřátelené politiky (např. bývalou ministryni MŠMT M. Kopicovou), se odkrývají karty. Akademie se tak ocitá v nepříjemném obklíčení. Průmyslníci se snaží ukrojit co největší díl peněz na výzkum. Zároveň pro současnou vládu je to jedna z posledních příležitostí, jak přihrát nemalé částky spřáteleným subjektům, které naopak nezapomenou přispět na kampaň koaličních stran v příštích volbách. Akademie se nemůže příliš spolehnout ani na podporu vysokých škol, které ji tradičně vnímají jako konkurenci. Přitom snížení rozpočtu o požadovaných 1.5 miliardy by pro vyhladovělou AV bylo zcela jistě likvidační. Jediný spojenec, který zůstal na straně akademie (a vědy obecně) je odborná i laická veřejnost, která svým zapojením pomohla odvrátit krizi v roce 2009. Snad dokáže podobné úsilí vyvinout i letos.