Chystá se další bitva o Akademii věd?

Vláda bude za pár hodin rozhodovat o rozdělení peněz na vědu pro příští rok. Pro zástupce akademie věd to nebude příjemný moment. Na stole je návrh snížení rozpočtu AV ČR o 300 miliónů korun, Česká konference rektorů žádá snížení až o půl miliardy. V každém případě je to již čtvrtý rok, co se rozpočet akademie snižuje a to bude mít pravděpodobně citelné dopady.

Demonstrace hnuí Věda žije!, srpen 2009M. Komm

Předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš i rektor UK Václav Hampl se k současnému stavu financování vyjádřili na serveru českápozice.cz. Do značné míry konfrontační názorový střet jakoby otevřel staré spory, které mezi AV ČR a univerzitami existují v podstatě už od revoluce. Vypadá to, že v boji o peníze na vědu muže zvítězit jen jedna strana. V širším pohledu ale tenhle spor připomíná spíše neslavnou bitvu u Lipan. Ať už nakonec vybojuje víc financí akademie nebo vysoké školy, oba dva subjekty díky vzájemné nevraživosti prohrají bitvu se silami snažícími se odklonit státní peníze na výzkum z veřejných institucí kamsi do průmyslového sektoru.

Akademie a vysoké školy jsou dnes více propojené, než si jsou někteří jejich představitelé ochotni připustit. Díky současnému znění vyškolského zákona nesmí AV ČR udělovat doktorské tituly (opět výsledek sporů mezi AV ČR a vysokými školami), a proto je při získávání studentů závislá na vysokých školách. Ty sice studenty oficiálně přijímají, vedou a následně jim udělují tituly, ale řada z nich stráví 90% svého času na některém z ústavů AV, kde pracují pod často zcela neoficiálním, ale zato skutečném vedení některého z vědeckých pracovníků. Takový byl i můj případ – během 4 let doktorského studia na MFF UK jsem se s oficiálním vedoucím scházel víceméně náhodně zhruba jednou za půl roku a během takových setkání jsem mu obvykle stručné popisoval, na čem že to vlastně pracuji. Veškeré skutečné školení a vedení bylo realizováno na AV. Ve výsledku, jsem ale na svoje publikace musel psát dvojí afiliaci, a UK si tak do kafemlejnku připsala polovinu bodů. Pro univerzity je tento stav velice výhodný, protože mohou nabrat více studentů než je kapacita jejich laboratoří a mají z nich výsledky prakticky zadarmo. Pro AV ČR je tento postup jediná možnost jak do svých pracovišť dostat mladé vědce, a proto je tento způsob symbiózy poměrně rozšířený. V tomto stavu má ale malý smysl předhánět se v tom kdo má více výsledku nebo kdo je efektivnější institucí.

Ve zmíněném vyjádření Václava Hampla mi jedna věc o které píše přijde opravdu kriticky důležitá. Rozhodování o rozdělování peněz trvale pronásleduje stín netransparentnosti a jakýchsi zákulisních silových jednání. V tomto směru jsou rozhodnutí RVVI ukázkový případ jak se věci dělat nemají – nedávná volba nového vedení Grantové Agentury ČR (která vedla až ke vzniku protesní petice) toho je příkladem. Dokážu pochopit, že se k tomuto stylu jednání uchylují zástupci průmyslu (kteří na to zřejmě mají prostředky) a politici (kteří jsou ve vleku průmyslové lobby). Bohužel je ale tento styl preferován i zástupci akademie a univerzit. Možná, že tyto způsoby, podle kterých se tato země řídila v době normalizace, jsou příliš zakořeněné ve schématech uvažování lidí, kteří tuto dobu zažili, a pomůže jen radikální generační obměna. Každopádně je jisté, že dokud se bude takto řešit rozdělování peněz na vědu, budou vítězit ti, kteří dokážou nejvíce zatlačit na politickou reprezentaci. A to není ani akademie, ani rektoři, ale právě zástupci průmyslu.