Trojiční sloup na Malostranském náměstí skrývá i zajímavé dobové politické konotace, které nejsou na první pohled patrné. Jedná se o upomínku na válku o španělské dědictví (1701–1714 a jsou zde i gramatické zajímavosti.
Trojiční sloup na Malostranském skrývá i zajímavé dobové politické konotace, které nejsou na první pohled patrné. Jedná se o upomínku na válku o španělské dědictví (1701–1714), která představovala největší ozbrojený konflikt první poloviny 18. století. Její příčinou byl spor o následnictví na španělském trůně poté, co v roce 1700 vymřela španělská větev Habsburků. Po úmrtí bezdětného španělského krále Karla II. r. 1700 o následnictví na madridském trůně usilovala zejména Francie, protože zesnulý král určil jako svého nástupce vnuka Ludvíka XIV. Filipa, který se ujal vlády již na sklonku zmíněného roku jako Filip V. Nicméně o španělský trůn se ucházel i arcivévoda Karel (pozdější císař Karel VI.), syn císaře Leopolda I., jakožto zástupce rakouské linie habsburského rodu. Všeobecně ale perspektiva spojení Francie a Španělska a tím vytvoření silného mocenského svazku, především vojenského, nejen na kontinentě, ale i na moři silně znepokojovala Anglii a nizozemské generální stavy, neboť se obávaly hrozby silné námořní flotily obou spojených zemí. Proto již r. 1701 Anglie (tehdy už ovšem Velká Británie), Nizozemí, císař a většina států Říše (kromě Bavorska, které bylo francouzským spojencem), dále Dánska a od r. 1703 Savojska a Portugalska vytvořily silnou protifrancouzskou koalici. Dlouhá a krvavá válka, která postupně vyčerpala všechny strany konfliktu byla ukončena roku 1713, kdy uzavřela Anglie a další dosavadní spojenci Habsburků s Francií mír v Utrechtu, kterým bylo potvrzeno nástupnictví Filipa V. z Anjou na španělském trůnu (pod podmínkou, že se španělské državy nespojí s Francií). Další mírovou smlouvou uzavřenou v Rastatte 7.3. 1714 ukončil svůj boj i Karel VI., který jako kompenzaci rezignace na španělský trůn dostal část důležitých držav Španělska – Španělské Nizozemsko bývalé španělské državy na Apeninském poloostrově, zejména Neapol.
Je zajímavé, že podpis Karla VI. je na oficiální smlouvě doprovázen tituly král Cordoby či Korsiky, ale jednalo se pouze o diplomatickou proklamaci.
Trojiční sloup na Malostranském náměstí byl vztyčen a dokončen roku 1715. Tudíž již po uzavření míru v Rastatte z roku 1714 (i když práce byly započaty roku 1713). Na sloupu čteme:
SIT GLORIA DEO PATRI DEO FILIO DEO SPIRITUI SANCTO
SUB GLORIOSISS(IMI) AUSPICIIS AUGUSTISS(IMI) (ET) INVICTISS(IMI) ROMANORU(M) IMPERATORIS CAROLI VI.
GER(MANIAE) HIS(PANIAE) HUN(GARIAE) (ET) BOEM(IAE) REGIS POTENTISSIMI AUXILIO PIORUM
S(ANCTI)S(SIMAE) TRIADI MINOR URBS PRAGENA VOTA CONSECRAT
Ať je sláva Bohu Otci, Bohu Synu, Bohu Duchu svatému.
Pod nejslavnějšího znameními nejvznešenějšího a nejnepřemožitelnějšího římského císaře Karla VI., německého, španělského, uherského a českého krále nejmocnějšího, pomocí zbožných
Nejsvětější Trojici Menší Město Pražské sliby/oběti zasvěcuje
Sloup tedy zcela jednoznačně deklaruje Karla VI. jako krále Španělska a ignoruje vládu Bourbonů ve španělském impériu. Karel VI. se totiž nikdy nesmířil se ztrátou španělské koruny a titul krále Španělska užíval až do své smrti. Erb Španělska byl neustále i součástí osobního erbu Karla VI.
Rád bych čtenáře upozornil i na zajímavá latinská slova, která nejsou v dobových textech na architektuře často užívaná. V textu pamětních desek:
S(ANCTI)S(SIMAE) TRIADI místo běžnějšího S(ANCTI)S(SIMAE) TRINITATIS (Svatá Trojice)
A na jiném místě DEVINCTO SENATU POPULOQUEMICROPRAGENO , tj. bylo použito slovo Micropraga místo běžného Urbs minor (Malá Strana – Menší město pražské) a výraz INFINITA GLORIA ATQUE IUBILATIO TIBI PATRI FILIOQUE PNEU{M}ATIQUE SANCTO. Tj výraz Pneuma místo běžného Spiritus (Duch Svatý).
Asi je dnes nemožné posoudit, proč autor textu použil tato méně obvyklá latinská slova, možná, aby se neopakovaly stále stejné výrazy na jednom sloupu.
Čili malostranský trojiční sloup je nesmírně plastické dílo, které podněcuje k zamyšlený v mnoha rovinách. I gramatické či dobově politické. Karel VI. se totiž titulu krále Španělska nikdy nevzdal a nechal se tak titulovat i na sloupu.
