„Panenka Marie Podsrpenská“ a maltézský velkopřevor Althann

Za pověst Panenky Marie Podsrpenské, která zlidověla díky filmové veselohře, a jejímu nádhernému baroknímu kostelu na Podsrpu vděčíme velkopřevorovi Maltézského řádu hraběti Ferdinandu Michaelovi z Althannu.

Michael Ferdinand Jan Josef Antonín Joachym hrabě z Althannu se narodil 25.6. 1708 v Praze jako třetí syn Michaela Ferdinanda z Althannu, říšského hraběte z Goldburgu a Murstettenu a jeho manželce Marii Eleonoře Lažanské z Bukové.

Znak velkopřevora Althanna na kazatelně kostela Panny Marie na Podsrpu (všechny fotografie u článku autor pan Alan Šturm)

Znak velkopřevora Althanna nad vstupem do kostela Panny Marie na Podsrpu

Hraběcí rod Althannů je původem z Německa. Od poloviny 16. století se jeho členové vyskytují také v Rakousku, Čechách, na Moravě, v Polsku, Kladsku a v Uhrách. Mnoho členů tohoto rodu dosáhlo vysokého postavení ve státní správě, armádě nebo církevní hierarchii. Rodová větev Michaela Ferdinanda Althanna je sekundogeniturou rodu a byla spíše úřednickou. Otec Michael Ferdinand byl diplomatem, strýc kardinálem a místokrálem neapolským, bratr biskupem v Bari a arcibiskupem ve Váci. Primogenitura rodu sídlila na zámku ve Vranově nad Dyjí. Častým hostem zde býval i císař Karel VI, který se stal dokonce poručníkem dětí hraběnky Marie Anny Josefy z Althannu, rozené Pignatelli. Sám císař nejednou pobýval na zámku ve Vranově a měl rod Althannů v oblibě. I pozdější císařovna Marie Terezie byla k rodu Althannů neobyčejně vstřícná.

Bývalá pozdně barokní fara na Podsrpu z poslední čtvrtiny 18.stol. a kostel, pohled od SV

Osada Podsrp na JV okraji města, při silnici na České Budějovice. Pohled na zdejší kostel od JZ, z louky pod lesem zvaným Srpská

Již v roce 1715 byl Michael Ferdinand na doporučení velkopřevora Dubského z Třebomyslic přijat do maltézského řádu. Slavné profesní sliby směl skládat až po dovršení plnoletosti. Zároveň mu byla určena vojenská kariéra. Jelikož bylo povinností každého rytíře maltézského řádu splnit šest měsíců ve službách řádové flotily, musel ve 20 letech odejít z Vídně na Maltu a pod vedením admirála maltézského loďstva Adriana de Emo sloužil jako námořní důstojník na řádových lodích. Služba to nebyla lehká, protože docházelo ke střetům s piráty i Osmany, kteří taktéž brázdili středozemní vody. Pobytem na Maltě se dostalo Michaelu Ferdinandovi diplomatického vzdělání, setkal se s arabskými lékaři, které řád zaměstnával v největším špitále tehdejšího křesťanského světa. Jelikož byl řád mezinárodní, bylo mu dopřáno i jazykového vzdělání. Jak je patrno z korespondence, byl se schopen krom své mateřštiny, tedy němčiny, domluvit i italsky, latinsky, francouzsky a španělsky. Jak bylo dobrým zvykem mladých šlechticů byl povolán k císařské armádě, kde dosáhl hodnosti plukovníka. Mezi roky 1738 až 1745 působil Althann jako pověřený receptor a kontrolor účtů německého jazyka. Zároveň byl jmenován komturem několika komend. V podstatě se Althann nejvíce osvědčil jako vynikající úředník a zdatný obchodník, který později dokázal velmi dobře finančně zajišťovat řádové majetky příjmy z nemovitostí, které získával.

Podsrp, kostel s bývalou farou. Celkový pohled od jihu. Presbytář s půlkruhovým závěrem, sakristií po pravé (východní) a křestní kaplí po levé straně

Vstupní průčelí kostela, pohled od S

V roce 1767 byl Baili Michael Ferdinand Althann zvolen provinciální radou velkopřevorem pro Čechy, Moravu, Slezsko a dědičné rakouské země (1769-1789). Tato funkce tak schopnému řádovému šlechtici otevřela možnosti reinvestovat finance, které řád získával z pronájmů a jiných zdrojů. Jménem řádu skupoval menší celky nemovitostí a výhodně je pak směňoval či prodával. Byl pověřován i jednáním a zastupováním spolubratří ve sporech o výši odvodů a platů inkorporovaných farností.

Osmihrotý maltézský kříž na mense hlav. oltáře

Roku 1774 se velkopřevoru podařilo zřídit novou farnost u nově založeného poutního kostela (na místě bývalé poutní kaple) na Podsrpu u Strakonic, která se skládala ze Zadních Ptákovic, Modlešovic, Hajské a Kapsovy Lhoty a byla podřízena převorovi ve Strakonicích. Johannes Jirzicek zde byl prvním farářem, narozen 1729, profesním rytířem od roku 1750, zemřel 24. dubna 1783. Požívala stejných privilegií jako veškeré ostatní maltézské farnosti. Althann také nechal v nové osadě na Podsrpu zřídit školu, ve které působil kantor a katecheta Frá František Chmeliczek. František Chmeliczek byl narozen 1726, profesním rytířem od roku 1748, kaplan ve Varvařově a Podsrpu, zemřel 27. srpna 1785.[1]

Milostná socha Panny Marie Bolestné v zasklené nice uprostřed retabula hlavního oltáře

V případě Podsrpu byl Althann nejen schopným úředníkem a obchodníkem, ale i štědrým mecenášem. Úkolem johanitů bylo šířit víru v Boha skrze milosrdenství, tedy zakládáním kostelů se správou farností a práva dosazovat faráře, aby byla zajištěna soběstačnost špitálů.

Podnětem ke vzniku poutního místa na Podsrpu byl nález sochy Panny Marie Bolestné, jež stávala na strakonickém mostě, a kterou při povodni v roce 1718 strhla voda a odnesla ji za město. Zhruba na místě kostela se nacházelo pole rolníka Petra Militzera z osady Bezděkov (dnes součást města) - ten ke studánce u svého pole roku 1718 umístil sochu P.Marie Bolestné. Po užití vody ze studánky u sochy P.Marie se tu stalo několik potvrzených zázračných uzdravení (např. oční neduhy, vředy, růže, horečnatá onemocnění, střevní infekce), po zázračných událostech začaly přicházet zástupy prosebníků - r. 1749 zde velkopřevor Václav Jáchym svob. pán Čejka z Olbramovic dal pro sochu postavit zděnou poutní kapli. Brzy sem začali putovat další a další věřící z širokého okolí, kteří u Panny Marie hledali přímluvu. Dnešní barokní kostel s trojkřídlým ambitem tedy nechal stavět velkopřevor Ferdinand z Althannu v roce 1770. Socha Panny Marie byla na oltář slavnostně umístěna 9. září 1774.[2] Duchovní správu farnosti obstarávali do roku 1929 řádoví kněží. Dnes je spravována ze Strakonic. V kostele se i dnes slouží pravidelné nedělní bohoslužby a každý rok na Bolestný pátek se zde koná pouť.

Během dlouhého Athannova života došlo k rozmnožení majetkové držby řádu a bylo dosaženo mnoha úspěchů na poli řádové diplomacie vedoucí k zajištění stabilního postavení řádu. Althann zemřel dne 18. května 1789 v Praze. Měl být pohřben v kostele Panny Marie pod řetězem, ale jelikož vyšlo toho roku nařízení císaře Josefa II., že se nadále nesmí pohřbívat v církevních stavbách, je podle pramenů uloženo tělo velkopřevora na malostranském hřbitově. V kostele se dochoval jen náhrobník, který je možné vidět dodnes. Je zasazen do zdi kostela hned vedle vchodu po pravé straně. [3]

[1] OTRADOVEC, Tomáš Jan. České velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů za převora Michaela Ferdinanda z Althanu. Diplomová práce, vedoucí Hojda, Zdeněk. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra PVH a archivního studia, 2016, s. 54-58,

[2] POCHE, Emanuel, a kol, Umělecké památky Čech 3, Praha, 1980 s. 540

[3] Rod Althannů poté setrvá v našich zemích ještě více než sto let, dějiny rodu se u nás uzavírají v Lipníku nad Bečvou roku 1945, a to JUDr. Michaelem Karlem z Althannu (1897–1985)