Frýdlantské vévodství (německy Herzogtum Friedland) bylo vévodství v severních a východních Čechách pod vládou Albrechta z Valdštejna. V tomto roce uplynulo 400 let od jeho zřízení.
Frýdlantské vévodství (německy Herzogtum Friedland) bylo vévodství v severních a východních Čechách pod vládou Albrechta z Valdštejna. V tomto roce uplynulo 400 let od jeho zřízení.
V roce 1628 byla na knížectví spojené s vévodským titulem povýšena država s centrem v Českém Krumlově, v roce 1633 prohlásil císař za knížectví „Lichtenštejn“ moravské statky Gundakara z Lichtenštejna, Moravský Krumlov a Uherský Ostroh. Objevilo se také několik hrabství. ve druhé 18. století byl pak Lobkowiczům přenesen vévodský titul ze Zaháňska na Roudnici nad Labem. Ve všech těchto případech se však jednalo o formální záležitost, ani Krumlov, ani Roudnice se nestaly centrem privilegovaného správně územního útvaru a status knížectví pouze vylepšoval prestiž jejich pánů. Veškerá tato panství byla stále v režimu zemských desek.
hmat
Valdštejnský palác v Praze měl být důstojnou reprezentací nového vévody
Až s osobností Albrechta z Valdštejna přichází v našich dějinách ojedinělý správně územní útvar v rámci zemí Koruny české. A to frýdlantské vévodství – projekt vytvořený cílevědomým a schopným generálem a politikem – Albrechtem z Valdštejna.
Roku 1622 se generál stává vladařem domu valdštejnského a frýdlantského a prvním krokem ke zřízení vévodství se stalo zřízení fideikomisu (nedělitelného majetku děděného v primogenituře mužskými potomky katolického vyznání) z panství Valdštejna, které Ferdinand II. povolil majestátem z 12. srpna 1622. Navenek bylo nové postavení demonstrováno i novým predikátem - 15.9. 1622 povolil císař Albrechtovi a v budoucnu jeho mužským potomkům, aby se psali z Valdštejna a Frýdlantu. Stejného dne mu pak císař dal nový rodový znak, souhlas ke zřízení majorátu (dědění nejstarším mužským členem rodu) a jmenoval Valdštejna palatinem se všemi právy, jež jsou s tímto spojena, mohl povyšovat kohokoliv do šlechtického stavu, udělovat erby. 13.5. 1623. Ferdinand II. Valdštejnovi povolil na jeho statcích vlastní právo a vyňal ho tak z norem práva zemského. V roce 1623 ho povýšil do knížecího stavu. Tento titul měl být potom dále děděn v primogeniturní linii Valdštejnových mužských potomků. 9.9.1623 císař udělil Valdštejnovi v léno všech jeho 49 panství. Frýdlantsku jako takovému zatím žádné speciální státoprávní postavení nepříslušelo, Valdštejn nedostal jako léno Frýdlantsko, ale jednotlivá zboží. To, že je nechal vymazat ze zemských desek, souviselo pouze s jejich přeměnou ve statky lenní, jejichž majetkoprávní poměry byly v režimu desek dvorských. Lze tedy konstatovat, že od 1623 byl Valdštejn knížetem frýdlantským, žádné frýdlantské knížectví však v té době zatím neexistovalo.
Erb Albrechta z Valdštejna na vrcholu moci s vévodskou korunou a řádem zlatého rouna (malba Lubomír M. Kreuz)
Již 12.3. 1624 Ferdinand II. povýšil panství Frýdlant na knížectví. Dne 22. 5. pak císař dovolil, aby byl na Frýdlant přenesen dříve zřízený fideikomis. Poslední velká vlna milostí týkajících se Frýdlantska nastala v roce 1627, 4. ledna povýšil panovník Frýdlantsko na vévodství a Valdštejn a jeho mužští potomci v primogeniturní linii měli právo užívat titulu panující vévoda z Frýdlantu. Dále panovník potvrdil, že veškeré soudnictví v civilních i trestních záležitostech má být ve Frýdlantsku konáno pouze vévodským tribunálem a odvolání mohou být podávána pouze vévodovi. Obyvatelé Frýdlantska tak byli vyňati z jurisdikce zemských českých úřadů a ztratili i možnost obracet se na císaře. V roce 1628 pak Ferdinand II. v majestátu ze 14. února vztáhl osobní frýdlantské právo a jurisdikci tamních soudů na všechny osoby, které se budou na jeho území nacházet. Valdštejn se později stal i vévodou zaháňským a meklenburským a po obsazení Meklenburska Švédy mu císař jako náhradu dal knížectví velkohlohovské. V Meklenbursku, Zaháňsku a později Hlohovsku vládl generál jako suverénní kníže.
Správa vévodství Frýdlant byla realizována skrze úřad zemského hejtmana a dvorskou kancelář, ta sestávala z rady, sekretáře a kancléře a nezbytných úředníků. Dvorská kancelář byla také nadřízeným orgánem pro osm komorních měst Frýdlant, Hostinné, Lípa, Turnov, Dub, Liberec, Jičín, Turnov. Od roku 1624 stál po celou dobu existence v čele dvorské kanceláře lipský rodák Štěpán Ilgen z Ilgenau. Finanční věci spravovala komora v čele s regentem. Zemský soud byl tvořen soudními rady, ale fakticky se jednalo o totožné osoby z dvorské komory. Soud vystupoval jako prvoinstanční i odvolací. Na nižších stupních byly soudy hejtmanů panství, leníků či církve.
Poprvé se zmínka o neue Landt und Lehnerechts objevuje v psaní kancelisty frýdlantské dvorské kanceláře Baltazara Thiela zkušenému právníkovi a prokurátorovi Janu Jezberovi z Kolivé Hory roku 1628. Nakonec však frýdlantský zemský zákoník zůstal na úrovni konceptu a nikdy nebyl realizován. Po stránce správní a soudní se dostalo Frýdlantsku postavení nezávislého. Valdštejn usiloval o zřízení vlastního biskupství, univerzity a také lokálního sněmu, což se mu nepodařilo realizovat. Razil však vlastní mince a mohl na svém území povyšovat obce na města. [1]Valdštejn mohl statky udělovat v léno, což i činil ve prospěch svých důstojníků a jiných spřátelených osob.
Postavení Frýdlantska bylo podobné situaci ve vedlejších korunních zemích, v lužických markrabstvích a slezských knížectvích. Je zřejmé, že Valdštejn na rozdíl od ostatních nositelů knížecích či vévodských titulů dosáhl skutečného postavení nezávislého knížete, respektive vévody, který téměř absolutisticky vládl svému území. Vždyť i vévodství krumlovské bylo zcela v režimu zemských desek. Frýdlant byl v podstatě v rovině s vedlejšími korunními zeměmi, jako byla slezská knížectví, kde vládla polosuverénní slezská knížata. Tento právní status i vévodství však nenávratně zaniká se smrtí Albrechta Valdštejna v Chebu. Roku 1634 zaniká „terra felix“.
Kromě uvedených titulů byl Valdštejn říšský hrabě z Amt Segenbergu a Fleinschburgu (dolní Sasko), wendenský kníže, zvěřínský hrabě a pan Rostocku a Stargardu.
[1] STARÝ, M.: Frýdlantské vévodství a jeho státoprávní postavení v rámci České koruny, in SOUKUP, Ladislav (eds.) Vývoj české ústavnosti v letech 1618-1918, Praha, 2006, s. 135-157
