Velmistři Křížovníků a arcibiskupové na Poříčí v Praze – druhý Biskupský dvůr u sv. Petra

Na Novém Městě v Praze v lokalitě na Poříčí najdeme ulice Biskupská a Biskupský dvůr. Přičemž, jak víme, Biskupský dvůr a hrádek byly ve středověku na Malé Straně. Proč tento druhý biskupský dvůr? A zde?

Na Novém Městě v Praze v lokalitě na Poříčí najdeme ulice Biskupská a Biskupský dvůr. Přičemž, jak víme, Biskupský dvůr a hrádek byly ve středověku na Malé Straně, vedle Kamenného mostu a komendy Johanitů. Proč tedy tento druhý biskupský dvůr?

Náš příběh začíná v raném středověku, ještě před založením Nového Města Karlem IV. Tehdy byla kolem dnešního kostela sv. Petra osada Poříčí, kde žilo převážně německy hovořící obyvatelstvo. Roku 1200 sem moravský markrabě Vladislav Jindřich uvedl rytířský Řád Panny Marie Jeruzalémské (tzv. Německé rytíře), ti zde založili špitál a komendu.  Později zdejší pozemky od německých rytířů získala královna Konstancie Uherská, tehdy vdova po českém králi Přemyslu Otakaru I, jelikož chtěla na tomto místě založit klášter cisterciaček, ale nakonec změnila svůj záměr. Klášter založila v Tišnově u Brna. V mezidobí rytíři odešli ke sv. Benediktu (dnes zaniklý) a špitál díky Konstancii přechází roku 1235 do správy a péče rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou (tehdy ještě špitálního bratrstva sv. Františka od špitálu a kostela sv. Haštala), který byl jako jediný český rytířský řád původně založený sv. Anežkou Českou, dcerou Přemysla Otakara I.[1] Křížovníci se brzy poté stěhují k patě tehdejšího Juditina mostu, kde mají hlavní sídlo dodnes[2], ale na Poříčí zůstaly jejich řádové majetky a správa sv. Petra. Od té doby s delšími či krátkými přestávkami náleží zdejší farnost a kostel péči Křížovníků s červenou hvězdou.[3] Je tomu tak dodnes. Vedle kostela sv. Petra můžeme nalézt i novorenesanční faru se znakem Křížovníků.[4]

Ve středověku byl jižně od kostela (snad v prostoru dnešního parčíku u ulice Biskupský dvůr) založen pevný řádový dům. Dům u kostela je zmiňován již roku 1252.

Fara i kostel stojí vedle ulic Biskupská a Biskupský dvůr. Zde nalezneme odpověď na otázku v úvodu tohoto textu. Odpověď je u Křížovníků s červenou hvězdou a jejich působení u sv. Petra na pražském Poříčí. Ve víru husitských válek zůstal pražský arcibiskupský stolec neobsazený. K intronizaci arcibiskupa došlo až za Ferdinanda I.  Arcibiskupem se stal Antonín Brus z Mohelnice. Tento duchovní byl zároveň velmistrem řádu Křížovníků. Řád sehrál důležitou roli při obnově pražského arcibiskupství v roce 1561, když byl do čela arcidiecéze postaven zmíněný velmistr křižovníků a vídeňský biskup Antonín Brus z Mohelnice. Důvodem byla majetková nesoběstačnost arcibiskupství, kdy byly statky diecéze zcela vyvráceny v důsledku dlouhého bezvládí a husitských válek. Naproti tomu Křížovníci byly velmi zajištěným řádem a mohly udržovat chod arcidiecéze. Tento stav, kdy velmistři Křížovníků byli zároveň pražskými arcibiskupy trval až do roku 1694, kdy byl Jan Bedřich z Valdštejna posledním velmistrem, který byl zároveň pražským arcibiskupem.

Právě díky řádovému domu (ohrazenému dvorci) a zázemí Křížovníků u sv. Petra na Poříčí, ve spojení s pražskými arcibiskupy - velmistry Křížovníků, se zdejší lokalitě začalo říkat Biskupský dvůr (název užíván od 16.století dle domu-dvorce Křížovníků) a Biskupská (před 16. stoletím V hradisku, Biskupská od 16. století), tato označení přešla do názvů dnešních ulic. Je třeba zmínit že zdejší lokalita si zachovala památku na německou osadu i v názvu domu U Němců (Petrská 12, dům stojí na základech zástavby z konce 14. století).

[1] Řád se vyvinul z laického špitálního bratrstva, založeného roku 1233 sv. Anežkou Přemyslovnou u kostela sv. Haštala v Praze. Roku 1237 povýšil papež Řehoř IX. bratrstvo na řád s řeholními pravidly. Od roku 1238 měl již vlastní samosprávu.

[2] Po kratším pobytu u kostela sv. Petra na Poříčí se r. 1252 řád trvale usídlil u Juditina mostu, kde byly záhy vybudovány klášter s kostelem sv. Františka a špitál. Z výhodné polohy konventu při důležité obchodní trase vyplývaly řeholníkům i jisté povinnosti (opevňovací práce, údržba mostu aj.). Pražský konvent se stal hlavním sídlem nejvyššího představeného – velmistra.

[3] V roce 1414 za doby husitství zde křížovnický farář Mikuláš zavedl unikátní způsob svatého přijímání, když kromě normálního katolického přijímání u hlavního oltáře probíhalo i přijímání pod obojí u bočních oltářů. V roce 1419 po bitce na posvícení husité vyhnali z kostela křížovníky. Samotný kostel nebyl zničen, zřejmě kvůli předchozímu přijímaní pod obojí. Roku 1436 se vrátili křížovníci, Jiří z Poděbrad pak dosadil opět kališnické kněze. Roku 1628 po Bílé hoře opět přechází ke Křížovníkům. Následně ho Ferdinand III. předává novoměstské radě jako odměnu za statečné čelení švédskému obléhání roku 1648. Roku 1686 uzavřela rada smlouvu s křížovníky, kterým kostel vrací křížovníkům. BAŤKOVÁ, Růžena a kol. Umělecké památky Prahy. 2. Díl., Nové Město, Vyšehrad. Praha: Academia, 1998, str. 155.

[4] Nejstarší zpráva o zástavbě pochází z roku 1398, kdy pozemek se zahradou (ortus et area) získal od převora a konventu křižovníků bratr Václav, klíčník od špitálu sv. Františka. V té době bydlel plebán kostela sv. Petra na místě dnešního domu čp. 1137. V l. 1421–1621 sídlila svatopetrská fara na místě dnešního čp. 1156. Někdy před rokem 1653 byla fara přeložena do dnešního čp. 1137. Dnešní stavba dle plánů Wiehla. BAŤKOVÁ, Růžena a kol. Umělecké památky Prahy. 2. Díl., Nové Město, Vyšehrad. Praha: Academia, 1998, str. 582-583.