Pořad Modrá krev bez modré krve aneb Zejdlicové ze Šenfeldu nejsou totéž, co Schönfeldové

Jeden z nejsledovanějších pořadů ČT tvořený Kinsky Art Media si získal vysokou popularitu, ale s vysokou popularitou přišly i hrubé chyby, na které upozorňuje tento článek.   

Pořad Modrá krev přinášel zajímavé příběhy potomků bývalých šlechtických rodů v přímé mužské linii (někdy i ženské) zasazené do atraktivního rámce. Všechny řady provázejí určité chyby, nejčastěji v šlechtické titulatuře. Vždy se jednalo o věci, u kterých převážil přínos zajímavých rozhovorů se zajímavými lidmi. Nicméně v třetí řadě už přicházely chyby závažnější, a to chyby genealogické. Pokud se má pořad zabývat příslovečnou modrou krví, na kterou se moderátor ke konci každého dílu ptá, tak je vhodné, aby tam také obrazně byla. Nejlépe v přímé linii a ve stavu, kdy přímí předci měli zákonné právo používat některý ze systematizovaných šlechtických titulů ke dni zániku Rakousko-Uherského císařství roku 1918.

Bohužel díl nazvaný Zejdlicové ze Šenfeldu přinesl příběh rodiny, která, dle v současnosti dostupných informací, neměla šlechtické předky a v pořadu neměla vůbec být. Je třeba uvést hned na začátku, že se článek věnuje pouze a jen tvrzenému šlechtictví členů rodiny Schönfeldů, kteří vystupují v pořadu a nijak se nedotýká jiného vyprávění rodiny či samotných členů rodiny.

Rodina Schönfeldů vystupující v pořadu uvádí, že jsou potomky šlechtické rodiny Zejdliců von Šenfeld, konkrétně slezské větve. Nicméně tento šlechtický rod na našem území ve všech větvích vymírá již v 17. století (ve Slezsku se pak velmi složitě a nepřehledně rozvětví) a pořad nepřináší ani jediný doklad toho, že existuje spojitost mezi slezskou větví rodiny Zejdliců ze Šenfeldu a rodinou Schönfeldů z pořadu. 

V pořadu je pouze okrajová zmínka o genealogické sbírce Dobřenského. Jan Václav hrabě Dobřenský (*1841 † 1919) shromáždil množství genealogických dat v tzv.Dobřenského genealogické sbírce. Je to rozsáhlý konvolut dat a zápisů Jana Václava o různých šlechtických rodech na našem území, dnes jde o dílo překonané, odpovídající způsobu bádání 19. století, kdy v dílech často chyběly odkazy nebo zdroje uváděných faktů a dat – v našem případě matrik či jiných genealogických pramenů. Nicméně, pokud se do sbírky podíváme, tak na straně 528 je o Zejdlicích pouze změť rukopisných poznámek – jakékoliv vazby na rod současných Schönfeldů zde ani tak nenajdeme.

Dalším argumentem vazby na šlechtický rod Zejdliců mělo být rozsáhlé vyprávění o rodinných špercích, které se mají předávat „na smrtelné posteli“. V pořadu byly i zobrazeny ukázky z knihy „Malý poklad z velkého světa: renesanční šperky rodu Zejdliců ze Šenfeldu, který zpracovává téma tzv. Polenského pokladu, souboru 28 manýristických šperků, který byl nalezen roku 1916 v hrobce rodu Zejdliců v děkanském kostele v Polné u Jihlavy. Jedním z největších odborníků na šperky Zejdliců a editor uvedené publikace je PhDr. Jan Štěpánek Ph.D., který poskytl pro tento článek své vyjádření. Cituji editora uvedené knihy: „ Z televizního záznamu se samozřejmě nedají vyvozovat zásadní soudy. Zlaté klenoty prezentované před kamerou jako vzácná rodinná památka, snad z 15. nebo 16. století, ale proklamované době vzniku rozhodně neodpovídají. Jde o typickou klenotnickou práci období romantismu ze 2. poloviny 19. století, tepanou z velmi tenkého zlatého plechu a pokrytou zcela nelogickou kombinací motivů hvězdiček a zrnění. Stejně signifikantní je až strojová ostrost jejích tvarů a forem. Tyto předměty mají zkrátka velmi daleko pravých renesančních šperků, které já nebo kolegové známe z praxe“. K necti tvůrců pořadu Modrá krev je třeba uvést, že použili fotografie z uvedené knihy, aniž by uvedli zdroj informace a autory publikace.

Pořad byl plný ukázek zámků a jiných nemovitostí, které v renesanci patřily Zejdlicům ze Šenfeldu, epitafů Zejdliců a množství vyprávění o rodu Zejdliců ze Šenfeldu. I nesouvisející vyprávění o rodu Bechinie z Lažan erbu tří kaprů. Bohužel však veškeré informace vůbec nesouvisí s rodinou Schönfeldů. Neinformovaý divák se v tom množství informací nemůže vyznat, ale vše je poskládané tak, aby byl vzbuzen dojem provázanosti s rodinou současných Schönfeldů.

Nezbylo než prozkoumat rodokmen současné rodiny Schönfeldů. 

V pořadu mj. vystupují bratři: William Karl-Heinz Schönfeld a Richard Bohumil Schönfeld, jejich otec: Robert Karel Schönfeld a děd: Zdeněk Karel Schönfeld. Vzpomínají na pradědu: Bohuše Schönfelda (*24.4.1910, Srbeč, okr. Rakovník, +2.9.2000). Jeho otcem byl 2x praděd Václav Schönfeld (*20.6.1878, Miletice č.36, okr. Kladno, + 15.3.1937), knížecí správce v Srbči č.35, od r. 1918 hospodářský správce schwarzenberského velkostatku v  Lenešicích č.1 (Nový Dvůr), který odkoupil jako zbytkový velkostatek r. 1925. Rodinou Schönfeldů restituovaný a rekonstruovaný Nový Dvůr se pak také prolíná jako červená niť celým pořadem. V rodové posloupnosti pak následuje 3x praděd Václav Schönfeld/Schinfeld (*12.1.1850, Miletice č.36), rolník v Mileticích č.36, dále 4x praděd Josef Schönfeld/Schinfeld (*1.9.1823, Chodouny č. 23, okr. Litoměřice), familiant v Mileticích č.36, narozený jako poddaný roudnického panství, následuje 5x praděd Václav Schönfeld/Schinfeld (*13.10.1796, Chodouny č.25), chalupník v Chodounech č.23 a poddaný roudnického panství, dalším přímým předkem v pořadí je 6x praděd Josef Schönfeld/Schinfeld (*14.4.1767, Chodouny), poddaný roudnického panství, následuje jeho otec a (7x praděd) Matthias Schönfeld/Schinfeld (*28.1.1714, Záluží, okr. Litoměřice, +27.3.1778, Chodouny č.25), hospodář v Chodounech č. 25, poddaný roudnický. Dalším v pořadí je jeho otec (8x praděd) Mattaus Schönfeld/Ssyndtffelt/Schinfelt (*13.9.1682, Záluží-Kozlovice, okr. Litoměřice), hospodář v Záluží, roudnický poddaný. Jeho otcem byl (9x praděd) Jan Schönfeld/Ssyndtffelt (* kolem r. 1650, neexistují již potřebné matriky).

Dále je možné posloupnost rekonstruovat z Berní rully z roku 1654. Pravděpodobným otcem Jana Schönfelda by mohl být (10x praděd) Matěj Šenfeld (* kolem r. 1620), který je v Berní rulle z r. 1654 uváděn jako pustý ve vsi Vetlá (okr. Litoměřice). Následují záznamy z pozemkové knihy Velkostatku Roudnice nad Labemz let 1580-1705 inv.č. 224 , kde se uvádí např. jistý Václav Ssymfeldt , který dne 24.1.1636 kupuje grunt ve vsi Račice (okr. Litoměřice) (folio 13). Stejného roku (1636) kupuje grunt ve vsi Račice jistý Jan Ssynfeldt  (folio 85). A nakonec můžeme uvést záznam z pozemkové knihy Velkostatku Roudnice nad Labem z let 1583-1781, inv. č. 237, ve které se uvádí jistý Jirzik Ssynffeld, který roku 1615 vyženil grunt ve vsi Vetlá, (okr. Litoměřice), (folio 146).

Z výňatku rodokmenu v přímé mužské linii je zřejmé, že rodina současných Schönfeldů jsou potomky poddaných roudnického panství, rolníků a chalupníků. Nikde se neprotínají s žádným šlechtickým rodem, natož Zejdlici ze Šenfeldu. Jejich předci ani nikdy nežádali o renobilitaci či nobilitaci, ani nepoužívali žádné šlechtické tituly. Rozhodně je třeba odmítnout, že rodina byla součástí šlechtického stavu Rakouska-Uherska.

Návaznost na rodinu Zejdliců ze Šenfeldu je pravděpodobně výsledkem rodinné legendy, kterých bývá v různých rodinách velké množství, ale pouze v tomto případě se vyprávění dostalo prostoru v pořadu Modrá krev. Bylo by vhodné, aby se divákům dostalo vysvětlení nebo byly doloženy archivní materiály, které by pochyby odstranily.