Moravská Anežka von Honrichs-Coudenhove, svatá žena z argentinského Rosaria

Dnešní více než milionové argentinské město Rosario v provincii Santa Fé nechvalně proslulo jako místo, které je ovládané drogovými klany. Sestra Anežka - hraběnka Honrichs-Coudenhove zde založila útulek pro chudé v roce 1948.

Dnešní více než milionové argentinské město Rosario v tamní provincii Santa Fé nechvalně proslulo jako místo, které je ovládané drogovými klany a hrubým násilím. Žije zde velmi mnoho chudých lidí bez perspektivy vzdělání či sociálního postupu. Řada výstavních budov svědčí o významu tohoto centra pro dějiny země, ale nedokážou zastřít sérii nekončícího násilí. Právě sem v roce 1948 přišly z Moravy sestry Kongregace sester těšitelek Božského Srdce Ježíšova, aby zmírnily sociální utrpení zdejších lidí.

Kongregace byla založená boromejkou Matkou Rosou Vůjtěchovou (následovala ji Matka Marta Vintrová) roku 1915 v Brně. Od roku 1916 sídlila ve vile v Šeříkové ulici (nynější Heinrichova) v Úřednické čtvrti. Odtud kongregace svůj mateřinec ale roku 1926 přesunula do Rajhradu, kde sestry vybudovaly vlastní klášter a dnes jej opět obnovují.

U počátku domu v Rosariu stojí hraběnka Františka Honrichs-Coudenhove (7. září 1892, Drahotuše – 21. dubna 1977, Rosario), dědička kunštátského velkostatku, která vstupuje do Kongregace sester Těšitelek v roce 1917. Při obláčce přijímá jméno sestra Marie Anežka po Anežce Přemyslovně, která se také pro Boží království zřekla majetku a šlechtických titulů. Vyniká jednoduchostí a láskou k evangelijní chudobě. Zájem o chudé a nemocné do ní vštípili už rodiče, kteří měli velké sociální cítění a všemožně napomáhali pozvednutí životné úrovně lidí na svém panství. Hraběcí rodinu navštěvoval často brněnský biskup Pavel hrabě Huyn, který ve Františce probudil zbožnost. V zámeckém parku Habrůvce pro ni otec nechal vystavět malý cihlový domek, který sloužil jako poustevna a zároveň vývařovna pro chudé, kde každou sobotu Františka rozdávala polévku.

Zámek Kunštát – fotografie zámku se svolením autora: Mgr. Pavel Lasztovicza

Byla jedinou dcerou hraběte Františka Josefa Honrichs- Coudenhove (1854-1912), který získal velkostatek Kunštát po svém strýci Konradu (Kuno) Friedrichu svobodnému pánu Honrichs von Wolfswarffen (4. září 1834, Vídeň – 22. listopadu 1901, Kunštát). Kuno byl německý šlechtic, velkostatkář na Moravě, poslanec Moravského zemského sněmu a starosta v Kunštátě. Byl vášnivým lovcem a sběratelem trofejí. V Kunštátě byl od roku 1864 členem městského zastupitelstva a v letech 1870-1873 i starostou. Pečoval o rozvoj městečka, sám se finančně podílel na opravě kostela (1862) a na vlastní náklady nechal vybudovat vodovod na náměstí (1886). Zemřel v Kunštátě v listopadu 1901 jako poslední potomek svého rodu a majetek přešel na synovce, již zmíněného otce Anežky hraběte Františka Coudenhove (1854-1912), který v roce 1902 začal užívat jméno Coudenhove-Honrichs. Po smrti otce Anežka jako jediná dcera rodiny věnuje roku 1933 kunštátský velkostatek Kongregaci sester Těšitelek. Anežkou pak vymírá i kunštátská větev rodu Coudenhove-Honrichs. Rodu původem z Brabantska, který k nám přichází v 19. století a zase mizí po roce 1945.[1]

Honrichs von Wolfswarffen (ze sbírky Mgr. Pavel Lasztovicza)

Erb Honrichs von Wolfswarffen (kresba Mgr. Ondřej Štěpánek)

Když jsou po druhé světové válce Němci z Čech a Moravy vyháněni, sestra Anežka žije v ustavičném strachu a napětí. Několikrát se sestrám podaří zabránit její deportaci, ale nakonec je v roce 1948 přece jen nucena opustit republiku. Nepřitahuje ji možnost usadit se v některé zemi západní Europy. Rozhodne se žít v chudinské čtvrti argentinského města Rosario. Velkostatek i zámek jsou pak znárodněny roku 1948.

Po několikaměsíčním pobytu v argentinském klášteře sester Neposkvrněného početí Panny Marie v Rosario kupuje pozemek blízko veletoku řeky Paraná, kde žijí roztroušené rodiny přistěhovalců, kterých bída dohnala hledat štěstí ve velkoměstě Rosario. Z kartonu, plechu a dřeva staví dům, jaké mají ti nejchudší, činnost jí povoluje biskup Antonio Caggiano. Pomáhá ji sestra Filipa Nosálová, která pocházela ze Slovenska. Svou situaci vůbec nebere tragicky - naopak, vidí v ní velkou šanci založit komunitu Kongregace, která by žila v původní evangelijní přísnosti a věnovala se činnosti, která už v komunistickém Československu nebyla možná - bezplatnému ošetřování chudých nemocných v jejích příbytcích. Obchází vzdálená obydlí. Denně je vidět, jak vleče tašky s potravinami nebo šatstvem. Dostává od lidí přezdívku,, Matka chudých,,. Pro Kongregaci, kterou něžně miluje, získává několik místních pomocníků. Život radikálního následování Krista a služba těm nejubožejším přitáhla i několik dalších místních dívek, které se staly sestrami Kongregace a zanechaly ohromné dílo na poli apoštolátu i charitativní činnosti.

Víc než dvacet let práce v těžkých podmínkách se odráží na jejím zdraví. Ztěžka chodí kvůli ateroskleróze, ke které má dědičnou předispozici. Přijímá to jako kříž, a kromě domácích bylinných léků nic nebere na zmírnění bolesti. Když jí v úřadu představené nahradí jiná sestra, stáhne se do samoty a úplně se ponoří do ticha modlitby. Pokud ještě může, spravuje sestrám oděv. Nemoc však pokračuje a vrcholí amputací obou noh. Kříž odkázanosti na druhé nese trpělivě, za vše je vděčná. Umírá v pověsti svatosti 21. dubna 1977. Celou noc a následující dny přicházejí z blízka i daleka „její“ milovaní chudí, aby se rozloučili se svou něžně pečující matkou, kterou jim po dlouhá léta byla. Její dílo pokračuje i nadále. Mimo pozornost úřadů nebo mecenášů následovnice Krista pokračují i dnes. Malou argentinskou komunitu tvoří nyní už jenom místní sestry. Působí mezi chudými na periferii města Rosario. Mezi jejich klienty jsou i mnozí nemocní AIDS a jejich příbuzní.[2] Dům sester je také místem exercicií a duchovních setkání věřících, hlavně studentů. Přinášejí pomoc a světlo do života lidí, kteří jsou tolik vzdálení od zájmů velké politiky v Buenos Aires a jakéhokoliv pozornosti tamních vlád, v roce 1948 to bylo zcela stejné jako dnes.

Anežka opustila své jméno i šlechtický titul a erb, byl to jen prach. Aby se stala šlechtičnou dobrého srdce a usedla po boku Krista se svými chudými ve věčné slávě. Sestra Anežka. Kdysi Francisca Leopoldina Maria, Reichsgräfin von Coudenhove-Honrichs. Její ostatky spočívají na městském hřbitově v dalekém Rosariu.

[1] ŠTĚPÁN, Radim, Státní zámek Kunštát. Kapitoly z dějin šlechtického sídla, Brno, 2007

[2] Odkaz