Žižkov skrývá mnoho skrytých klenotů barokní architektury. Někdy je jejich existence až zázračná vzhledem k velmi destruktivním až barbarským zásahům do původní zástavby Žižkova v minulých desetiletích.
Žižkov skrývá mnoho skrytých klenotů barokní architektury. Sice to nejsou velkolepé chrámy známé z jiných míst Prahy, ale jedná se o drobnější sakrální památky se zajímavou historií. Vytvářejí genius loci mnoha míst a překvapivě se zjevují mezi moderní zástavbou, kde bychom je nečekali. Jako Kostel Povýšení sv. Kříže v Čajkovského ulici. Někdy je jejich existence až zázračná vzhledem k velmi destruktivním až barbarským zásahům do původní zástavby Žižkova v minulých desetiletích.
Kostel Povýšení sv. Kříže na pražském Žižkově je jednolodní sálová barokní stavba s pískovcovým portálem a tesaným latinským nápisem dedikace v tympanonu západního vchodu. Byl postaven za novoměstského primátora Jana Františka Crusia z Krausenberka v letech 1717 až 1719 na parcele, kterou Nové Město pražské zakoupilo od zemského prokurátora Štiky z Paseky. Kostelu předcházel morový hřbitov z doby velkého moru, který postihl pražská města roku 1680 a sám kostel byl postaven jako poděkování za zažehnání moru z let 1713-15.
Základní kámen byl požehnán farářem od sv. Štěpána 1.9. 1717 a vysvěcen byl farářem od sv. Jindřicha 3.11.1720. Do roku 1782 při kostele žil poustevník, který kostel i hlídal. Další hromadné pohřby se zde konaly roku 1740-1742, kdy zde bylo do šachtových hrobů pohřbeno mnoho těl zemřelých francouzských vojáků v době obsazení Prahy francouzskou armádou.[1] V roce 1784 se kostel stal prvním žižkovským farním kostelem a roku 1787 přestal být používán hřbitov, ale i předtím byl již hřbitov zanedbáván. Postupně byl hřbitov přeměněn na farní ovocný sad a zelinářskou zahradu a zcela zanikl. Z náhrobků se nedochovalo nic. Pouze se uvádí jediný náhrobek (i ten zanikl) Markéty Adlerové z Gartenburgu z červeného mramoru s erbem. V roce 1957 se při stavebních pracích pro dvě novostavby v Čajkovského ulici nalezlo velké množství kosterních pozůstatků z někdejšího hřbitova, který však v té době již desítky let neexistoval.[2]
Dedikační pamětní nápis na vstupním portálu patří radnímu a primátorovi Nového Města pražského Janu Crusiovi z Krausenberka, který pocházel z původně erbovní rodiny a byl roku 1716 povýšen do šlechtického stavu. Ve stejné době žil Jan Crusius, který byl starším nákladním na Novém Městě pražském. František Gabriel Crusius z Krausenberka (zemř. 1720) byl děkanem lékařské fakulty Karlo – Ferdinandovy univerzity a profesorem. Ovšem na založení kostela se významně podílel i hrabě František Josef z Valdštejna dle nalezeného základního kamene pod oltářní mensou.
Kostel přestal sloužit náboženským účelům v roce 1842. Po jeho zrušení byla farnost přenesena na kostel sv. Rocha na dnešním Olšanském náměstí. Po roce 1906 zde byl sklad.
V letech 1979–1982 se začalo s přestavbou kostela na kulturní středisko a s úpravou dvora na atrium. Příčná severojižní stěna oddělila atrium od dvorů ostatních domů. Nově vydlážděná piazzetta na západní straně byla doplněna lavičkou a pískovcovou sochou sedící dívky s květinou zvaná Poezie. Dnes je kostel zrekonstruovaný a okolí parkově upraveno. V Atriu probíhají výstavy a jiné kulturní akce.
[1] Okupace Prahy Francouzi, Bavory a Sasy (často označovaná jen jako francouzská okupace Prahy) v rámci válek o rakouské dědictví. Válka o země Koruny české vyvrcholila 26. listopadu 1741 dobytím Prahy
[2] PRIX, Dalibor, Umělecké památky Prahy – Velká Praha M-Ž, 2 V-Ž, Praha, 2017, str. 1298-99 a 1306
