Jak jsem potkal štěstí

Nechci to, slyšíš? Vypadni! Zní mi to jako, když uražený milenec odmítá dárek.  A najednou je ta zhrzená dárkyně u mě. Tady máte, já vám to dám zadarmo. Masážní strojek a tady ještě hodinky. Máte manželku, ne?

Paráda, to je teda klika. On to naštěstí, podle mě, není masážní strojek, ale holicí. Tím lépe. Ten bych potřeboval. Zdá se, že se na mě usmálo štěstí. A vůbec mně nějak nevadí nebo nedochází ta záměna masážní a holicí. Dobrý, shrábnu věci, pěkně si je srovnám vedle sebe a spokojeně sedím.

Cikánečka ale neodchází a pořád mele, že mně to dává zadarmo. Nemusím se bát, je to kradený. Před půlhodinou na Václaváku. Vytáhne, vlastně už podruhé, ten strojek z krabičky a ukazuje mi ho zblízka. Jasně, třífrézový stroječek, prostě kvalita.  Bůh suď, proč v tom okamžiku jsem ten temný původ  považoval za důkaz kvality „darované“ věci. A znovu mele, že mně to dá úplně zadarmo a ať ji dám jen na lístek na vlak a na nějakou svačinu.

Já nic nemám, povídám. Mám v peněžence jenom 100. Víc ti dát nemůžu. Světácky přecházím na tykání. Přece se vyznám. Nakonec ji tu peněženku ukazuji. Měl jsem v ní 150 Kč, které vysápla s obratností salónního kouzelníka. Drobný jsem uhájil. Nedám! Neřekla už nic, sebrala krabičku s hodinkami a zmizela někde v hale.

Tak jsem to zvládl. Jsem holt klikař. Mám skvělý holicí strojek a skoro zadarmo. Mezitím mně přijel vlak, nastoupil jsem a spokojeně se usadil. Chvíli jsem si četl, ale pak mně to nedalo. Vytáhnu ten strojek. Je to pěkné. V celém balení je jakýsi kožený obal, protože krabička je jen z papíru. Napájecí šňůra, kartáček na čistění. Jen v tom strojku nějak hrká. Ale jinak je to profesionální výrobek. Vše jak má být. Sundám kryt fréziček a vidím jakési podivné kolmo trčící plíšky. Tak to je divné. Tohle snad nemůže fungovat. U normálního holicího strojku jsou ty holící břity zaintegrované do krytu.

Konečně se dostavily první pochybnosti o výhodnosti celé akce. Ale že to trvalo, co? Doma jsem balíček odložil do dílny. Nejsem chlubivý typ. Naštvání však zůstává. To musím oznámit. Vždyť je to podvod, pokoutní výroba atrap. Organizovaný zločin! Ale co oznámím? Že jsem dal ženský 150 Kč na vlak. Ten strojek byl přece zadarmo. Vypadá to, že je všechno perfektně vymyšlené a prokalkulované do posledního detailu. A ten její excelentní obchodní výkon. Jako z návodu. Strčit zboží do ruky, hodit ho třeba do auta a už se dá obchodovat. Kdepak, dnes už se nekrade, dnes se podvádí.

No, mohlo tě to trknout hned, když jsem viděl, kdo mi to nabízí. Ne nadarmo se přece na Moravě říká o někom, kdo nemluví pravdu, že cigání. No jo zlatí cikáni. Kdo vlastně přišel na ty Romy? Mácha ani staří kronikáři ne, ti Rómy neznali. Někdo chtěl zřejmě špatnou pověst  cikánů řešit přejmenováním. Jak úzkoprsé. A navíc ten nový název ukazuje kam nemá. Nicméně ten proces výměny navozuje krásné asociace. Drobně anekdotického charakteru.

„Mám pro vás dvě zprávy. Jednu dobrou a druhou špatnou. Ta dobrá je, že se odstěhovali cikáni. A ta špatná, že se k nám nastěhovali Rómové“. No, jak jinak to mohlo při tom přejmenování proběhnout?

Pověst se drží jednotlivých národů jako klíště. Šetrný jako Skot, opilý jako Dán. Nějak jsem nezaznamenal žádný pokus o změnu jejich jména. Ne, to není řešení.

Ale nechci sklouznout do nějakých etnických invektiv. Ostatně poprvé mě nějak podobně napálil Čech. Ten zase vydával sadu nožů, kterou si klidně koupil v obchodě za 190 Kč za vysoce kvalitní, zboží. Prodal mi ho za 500. Sice jsem to usmlouval na 300, ale, že jsem neměl drobné, dal jsem mu nakonec víc. Je v tom, ale také parazitismus výrobců. Zkomolí značku Solinghen a jdou s tím klidně na trh. A v papírové krabici. A znalý blbec na to skočí.

A jak to dopadlo s tím strojkem? No, zapojil jsem ho do zásuvky. Sice nevyrazil pojistky, dokonce se rozsvítila jakási kontrolka, ale netočil se. Zřejmě tam není motorek. Ale rozebrat jsem ho zatím nedokázal. Prostě pořád nechci uvěřit, že by dělali tak dokonalou atrapu.

On to nakonec ten holicí strojek je, ale na nohy. Mluvila přece nejdřív o strojku pro ženské. A ten název Princeshave. Takže žádný organizovaný zločin, žádné podzemní továrny. Opravdu jenom obyčejná čórka.

Dokonce v tom balíčku byl i letáček. Ve španělštině. Ale pochopil jsem,, že se celá věc musí nejdříve nabít a to trvá 8 – 14 hodin. No uvidím.

Jsem holt nevěřící Tomáš. Chudáci Tomášové, měli by se nechat přejmenovat.