Nenáviděná instituce

Ne, nejde o berňák nebo dopravní policii. Mám na mysli velkou koalici. Nicméně mám stále silnější dojem, že to není až tak odporné řešení. Myšlenkujte se mnou.

Čechy jsou politicky polarizované. Bohužel, s téměř absolutní dokonalostí. Dosáhnout politický konsensus je, možná paradoxně víc mimo vlastní politickou sféru, značně obtížné. Zkuste napsat politický blog. Nebo seriózní politický rozbor nebo komentář. Máte jistotu 50ti % zatracení a pokud má alespoň trochu úroveň také 50ti % podpory. A shoda neexistuje. Diskuze je marná a zbytečná. Každý se zaslepeně  držíme své ideologie a věříme v její svatou pravdu.

A navíc se mimo hlavní politické póly pohybují podezřelé zelené, hnědé, či dříve tzv. revoluční shluky, které se, nutno přiznat, že velmi úspěšně, snaží vyvolat jakékoliv anomálie.

A výsledek. Připusťme, že pravá, či levá vláda po delším úsilí prosadí ve Sněmovně, koaličními jednáními ohryzaný, zákon. To vše za halasného pokřiku opozice, že jí to po volbách vrátí a zákon změní nebo přímo zruší (a pak máme mít úctu k zákonům). Výsledek je chaos, neustálá změna. Lítáme občas ode zdi ke zdi. V sociální oblasti nepopiratelně. Jasně, nejvíc křičí ti, co nic jiného dělat nemohou a po uklidnění ten radikalismus opadá, nicméně alespoň ta pachuť zášti ve vzduchu zůstává.

Myslím, že ze všeho nejvíc potřebujeme alespoň základní politickou dohodu. Potřebujeme konsistentní zákony, které lze jen vylepšovat a které nečeká jepičí život omezený volebním obdobím. Potřebujeme klidné prostředí, ve kterém se každý domůže spravedlnosti. Ne práva, to je někdy velmi ošidné a se spravedlností má málo společného.

Tohoto lze dosáhnout nejsnadněji ve společnosti, kde rozum vítězí (lépe zvítězí) nad slepou ideologií a rigidními programy politických stran. A jak znám naše politiky, rozum se jim dostává většinou jen tehdy, když mají současně i moc.

Domnívám se, že je čas, abychom jim ji dopřáli v míře překračující volební výsledky. Že by to byla zrada na voličích? Možná, ale jen tehdy, pokud by strany samotné tuto možnost před volbami absolutně popíraly. 

Aby bylo jasno, nevolám po vládě úředníků. Nechci, aby si silné strany propachtovaly posty jednou pro vždy. Nechci odstavit momentálně méně úspěšné. Volám po vládě, která bude mít mandát jednat v situaci, kdy se snad ani jednat nedá. V situaci půl na půl. A je mi jasné, že je to nebezpečná hra a hrozí společenským karambolem. Představuji si také, že půjde o řešení zhruba na jedno volební období, ve které se nastaví zákonné podmínky příštích voleb tak, aby k remízám a patům nemohlo docházet. Hledám řešení, při kterém se bude spolupracovat se stejným dílem odpovědnosti, ne tolerovat jednání politického solitéra u moci (opoziční smlouva).

Tento scénář nemusí být naplněn. Musíme si ale všichni uvědomit, že to, jaká se vlastně bude hrát hra rozhodujeme my a rozehráváme  ji sami ve volebních místnostech. Ale pozor,  po zavření volební urny se mění hráči. A ti už zadarmo nehrají.