O králících, geocachingu, kašně na zámku Kozel, mokré blůze, dobrém pocitu a tak vůbec...
Jsme s Vlaďkou aktivní geokešeři (už si píšu do paměti poznámku o potřebě naučného článku „Co je geocaching“), a o víkendu jsme vyrazili do šťáhlavského polesí po stopách lesní úzkokolejky Maršál – Lopata. Zaparkovali jsme pod zámkem Kozel a vydali se areálem směrem na sever do sousedícího lesa. Kousek od zámecké budovy jsme ve vypuštěné kašně zahlédli krčit se při kraji malého divokého králíka. Byl to takový „puberťák“, malý, drobný, ale ne hubený, a vyplašený, co se to sakra děje. Jeho vězením byla oválná nádrž, zhruba tři krát jeden a půl metru, přibližně metr hluboká. Uprostřed tak pět až deset centimetrů vody, při obvodu naštěstí sucho. A právě tam se ten chlupáč krčil. Bylo jasné, že ven se sám nedostane.
Nemohli jsme jen tak odejít a nechat ho tam. Seskočil jsem dolů a začal ho nahánět. Okamžitě bylo jasné, že tam nesedí moc dlouho, sil tedy měl dost. Lítal jako šipka sem a tam. Dokázal vyskočit tak do dvou třetin výšky kolmé stěny nádrže, ale to nestačilo. Báli jsme se, že si při těch zoufalých a marných skocích něco udělá, to by byl konec. Zkusil jsem na něj hodit svou blůzu, ale docílil jsem jen toho, že jsem ji hned po prvním hodu komplet namočil a nic víc... Dalších pár pokusů a rychlých hmatů po poletující chlupaté a teď už navíc i mokré kouli. A pořád nic. Oba jsme si s králíkem vybrali oddechový čas.
Vlaďka mi ho začala nahánět shora turistickými hůlkami, ale výsledek se nějak nedostavil. Ušák nevypadal, že by toho chtěl nechat, a taky si nemyslím, že by byl nejlepší nápad, uštvat ho až do té míry, aby nestíhal utíkat. Pak mi Vlaďka slezla na pomoc dolů a to bylo to pravé. Králík se zaměřil na novou návštěvu ve svém dočasném a nechtěném teritoriu a jedním hmatem se mi podařilo čapnout ho za kůži na hřbetě, jak se to s králíky dělává. Vřeštěl, jako bych ho bral na nože a ne za volnou kůži za krkem. Co nejrychleji jsem ho položil na kraj bazénku a během dvou sekund byl za rohem zámku. Když jsme ho viděli upalovat, oddechli jsme si, stále vypadal na to, že má sil dost, aby se se situací celkem v pohodě vypořádal.
Takže jsme si z toho odnesli moc fajn pocit z jednoho zachráněného chlupatého ušáka a já navíc promočenou blůzu, která mi uschla až někdy ke konci výletu.
A proč to vůbec píšu? Mohla by to být bajka s poučením, nelez kam nemáš. Mohla by to být kritika správce areálu, který nechal odkrytou takovou hloupou past. Mohl bych se chtít pochlubit, jaký já jsem to lidumil (králíkomil). Možná všechno z toho, možná nic, možná od každého trochu. Snad se jen chci podělit o ten moc fajn pocit, když ten ušák fofrem mizel za rohem...
Jo, a králíka na zelenině nebo na smetaně mám taky moc rád.
