Lídl osvěžil předvánoční čas hezkým reklamním spotem se známou písničkou od Václava Neckáře, „Půlnoční“. Já jsem romantickej barbar, ale tohle se jim povedlo.
Vlak uhánějící zimní krajinou, vánočně osvětlený, podobně jako před léty kolona kamionů Santa Clause vezoucí nám pod stromeček Coca Colu.
„Hele, voni snad z tý reklamy vystříhli halelúja“ povídá žena udiveně před telkou. „A bylo tam?,“ tázavě zapochybuju. V televizních reklamách nejsem tak kovanej, písničku ale znám a tak vím, že se tam aleluja jako úvod refrénu několikrát opakuje. Manželce to ale nedá.
„Možná na Lídla skočili nějaký cenzoři. No já bych se už dneska tomu ani nedivila. Nebo že by nějaká neziskovka, co má začleňování migrantů v plácu? Migranti tu prej nejsou a tak neziskovští nemají do čeho píchnout a vymejšlej blbosti.“
Mně se to manželčino vysvětlení ale nezdá a tak hodím do placu jinej názor.
„Myslím, že esli to někdo vystřihnul, tak to byl sám Lídl. Je to jejich projekt, zaplatili si ho, tak si s ním můžou dělat co chtěj. Možná z jejich strany byla obava, aby nepřišel vo zákazníky, kterým se ten křesťanskej chvalozpěv nemusí líbit. Nebo se bál, že připodělaní bruselští konšelé by se na něj mohli začít mračit. U nás to asi problém nebude, ale je to obchodní řetězec, kterýmu je Evropa skoro malá. Asi si nemůžou dovolit chytit přívlastek, jak se tomu dneska říká, předsudečná nenávist nebo dokonce provokace.“
„Jak může hezká vánoční písnička někoho provokovat,“ nesouhlasí žena.
„Nu, takovej je svět,“ bráním svojí verzi. „Tohle na cenzuru nevypadá, a když, tak na tu tichou, plíživou. Já za tím vidím pořád byznys. A ani by to nebylo nic novýho. Pamatuješ na reklamu, asi na řecký potraviny, či co. Tehdá z řeckých svatyní vyretušovali kříže. Prostě kšeft je kšeft a navíc aleluja je křesťanský provolání něco jako sláva našemu pánbožkovi a to může znít v dnešní době minimálně nekorektně. A buď spravedlivá, nám se taky moc nelíbí jejich Alláhu akbar.“ To už bylo na tu mojí ale silný kafe.
„Ale jó, pro mě za mě, ať klidně velebí Alláha, když při tom nebudou lítat po ulicích s kudlou v ruce. Já si nedokážu představit nějakýho pošuka, kterej tam někde v Tramtárii lítá před mešitou s kinžálem v ruce a huláká halelúja.
„No to ne, to máš pravdu, je to divnej svět“. Couvám z manželskýho konfliktu a snad ani ne proto, že žena měla opět výjimečně recht, ale spíše proto, že s ženským HOWGH se nediškutuje. Jen si ještě dovolím přisadit pro trpělivého čtenáře, že doma vládnu rukou ocelovou – HOWGH.
