„S Jakešem sem dělala u Bati“
„Copak Jakeš šil boty?“, zeptám se troch otráveně, protože se nechci na hozenou udičku k rozhovoru chytit.
„Ale kdéž, byl kancelářskej u Bati ve Zlíně stejně jako já, ale řeknu vám, von byl takovej divnej.“
„Tak, každej sme ňákej,“ reaguji smířlivě a otvírám znovu noviny v naději, že toto gesto pochopí jako „madam, já bych si raděj četl.“ Marně však, paní se rozhodla, že to ze sebe vyklopí.
„Bylo to za války a víte, jak to v kancelářích chodí, když se něco slaví. Já byla mladá holka, žádnou srandu sem nezkazila a u žádný oslavy sem nemohla chybět. Jó, to byly časy. Dneska se nadává na bolševiky, ale tehdy jsme proklínali Němčoury. Když se toho vypilo víc, moc vopatrný sme nebyli a to bylo tehdy vopravdu, jak se říká, vo hubu. Víte, voni gestapáci se s nikým nemazlili.“
„No a co s tím má společnýho náš generální tajemník?“
„Právě to vám chci říct. Von byl takovej nemastnej, neslanej. Vždycky jenom stál vopřenej vo futra dveří a nikdy se vlastně nezapojil. Ani do pijatyky, ani do erotiky, ani do politiky. Jen nás s takovým potutelním úsměvem pozoroval, až sme se začali bát, esli to není práskač. Ale nebyl pane, to vám říkám na rovinu. Nikdy se nikomu nic nestalo a to se to kolikrát rozparádilo tak, že jsme si ráno, až na Miloše, všichni drbali hlavu. Von byl prostě jen móc vopatrnej.“
„A víte, že bych vám to věřil. I mně se zdá, že to může bejt slušnej člověk.“
„Jó, to sem si taky myslela, než sem někde slyšela nebo četla, že když na nás v osmašedesátým vlítli Rusáci, tak von si válel šunky někde v Sojůzu u moře. Pane, ten vo týhle sprosťárně musel vědět, to mi nikdo nevymluví. Takovej člověk nemůže bejt slušnej.“
„No, to nevím paní, ale víte co je zajímavý, že já sem s Milošem Jakešem sloužil v osmašedesátým na vojně.“
„Na to nemusím mít kalkulačku, abych si spočítala, že je to nesmysl,“ skoro prudce reaguje, jakoby se bála, že jí chci její příběh rozcupat. Hned ale smířlivě dodává, že to může být shoda jmen.
„Ne, počkejte, nechte mě to doříct. Ten Miloš, co se mnou vojančil, byl synem Jakeše, o kterým mluvíte vy. Víte, co je ale daleko zajímavější, že když na nás vlítli Rusáci, on už v kasárnách nebyl.
„A podívejme, jak nám to hezky zapadá do sebe. Voni do toho Sojůzu vzali roha asi celá familie. Jakej byl ten mladej, nebuzeroval?“
„Ne, vůbec. Jako absík (desátník absolvent) velel četě a choval se úplně stejně jako všichni ostatní – tu pakárnu si vodsloužit a zmizet do civilu. To, že jeho táta má vysokou funkci se vědělo, ale nikdo to nepitval a von samotnej vo tom nikdy nemluvil. Dneska se na jeho fotra hodně nadává, dokonce se říká, že je to hňup, ale vemte si kam to až dotáhnul.“
„Víte, mladý pane, mně se zdá, že se mýlíte. Von tam na tom vrcholu nesedí pro svou genialitu, ale ze strachu těch kolem něho z Gorbačova. Abych byla přesná, z českýho Gorbačova, kterej by snad, nedej bože, chtěl udělat tu jejich perestrojku i na ÚV KSČ. Potřebovali ňákou nulu, ňákýho vola, za kterýho by se mohli všichni schovat, kterej jim neublíží a zároveň jim tuhle návnadu zblajzne. A Jakeš jim to sežral i s navijákem. Věřím tomu, že vůbec netuší, která bije a že mu to nikdy nedojde.
Praha, náš cíl se pomalu blížil. Vyčerpané téma jsme opustili a chvíli si povídali jako dobří známí. Dozvěděl jsem se, že jede k dceři hlídat vnoučata, na která se moc těší. Já jsem se zase pochlubil, že jedu s rodinou do Jugošky, na což se také těším. Na perónu mi podala ruku a s úsměvem varovala, ať se v tom moři neutopím. Ještě než jí pohltil dav, otočil jsem se a v duchu jsem jí sekl poklonu – „šedesátnice a jaká je to čupr ženská.
Já bych z příběhu starého téměř třicet let prach neotíral, nebýt rozhovoru s bývalým generálním tajemníkem prezentovaném v tisku. Není důležité to, co paní v kupé tehdy předpověděla, totiž že to panu Jakešovi nikdy nedojde. Skoro je to vůči němu až milosrdné. Daleko podstatnější je to nebezpečí hrozící z koktejlu namíchaného z hlouposti a moci.
Zdeněk Kloboučník
Vrak lodi Thistlegorm
Poprvé jsem se s ním setkal, jako malej kluk, v kině Alfa na začátku šedesátých let loňskýho století. Je to tedy dávno, skoro pravěk, ale úžasný zážitek, až žáčkovi šestý třídy spadla brada a zůstal mu i po létech pod kůží.
Zdeněk Kloboučník
Babiš se na Zůnu mračí, ale neprávem
Náš ministr přes armádu je odborník na svým místě. Možná vám to uteklo, ale když ho nedávno před nastoupenou jednotkou vítal jeho slovenskej protějšek, ministr Zůna, před čestnou stráží vyrazil pochodovým krokem.
Zdeněk Kloboučník
Co to melete, že tehdá u nás za komunizmu, dyť tu nikdy nebyl.
Ani v loňským století na začátku padesátek, když tu komančové řádili jak utržený z řetězu. I já, tehdy jako malej pouličník z pražský periférie věděl, že jsme zatím jen lidově demokratický.
Zdeněk Kloboučník
Až natáhneš bačkory, já bych na tebe počkal pod Karlovým mostem.
Téma, co s životem po životě, svojí vahou vytlačilo suchý tlachání dvou dědků. Přestali jsme s kámošem mlátit prázdnou slámu a během chvilky souznění,
Zdeněk Kloboučník
Ralf a Fík jako pohádkovej Štaflík se Špagetkou
„Už žádnýho psa!“, zařekl jsem se, když nás po patnácti letech opustil flekatej rašlík Bobeš. Jasně, že loučení bylo smutný, ale to že už psa ne, vycházelo z obavy, že při mém věku bych musel novýho parťáka jednou opustit.
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Konec chlouby za miliardy: Zamíří nejdražší lokomotivy Českých drah do šrotu?
Měly představovat vrchol českého železničního strojírenství a stát se moderní oporou dálkové...
Praha má po 70 letech nový hřbitov. Lidem připomíná lodní okénka nebo jaderný reaktor
Kulaté otvory ve vysokých betonových zdech připomínají lodní kajuty, někomu možná i jaderný...
Až metr sněhu a stovky lidí. První skiareál v Česku úspěšně zahájil zimní sezonu
Na první lyžování letošní zimní sezony v neděli do areálu Monínec u Sedlce-Prčice na Příbramsku...
Vánoční městečko v ostravském Bělském lese dnes zahájilo provoz
Vánoční městečko v ostravském Bělském lese dnes odpoledne poprvé otevřelo brány veřejnosti....
Při požáru rodinného domu v Uničově našli hasiči mrtvého člověka
Při požáru rodinného domu v Uničově na Olomoucku našli dnes hasiči mrtvého člověka. K požáru...
Olivový olej může v krku štípat. Kdy je to známka kvality a na co si dát pozor?
Právě teď je ve Středomoří rušno. V Řecku, Španělsku i dalších zemích vrcholí nebo pokračuje...

Yummy není jen rozvoz potravin, ale i chytrý plánovač receptů. Co na službu říkáme?
Jistě znáte ten každodenní kolotoč – vymyslet, co uvařit, aby to chutnalo dětem i partnerovi, sepsat nákupní seznam, strávit hodinu v přeplněném...



















