Tak nějak zněla otázka tápajícího čtenáře jednoho časopisu, směřovaná na známého psychiatra. A co na to lékař, no posuďte.
Pokusy diagnostikovat slavné osobnosti se opakují a vždy se stejným výsledkem: vyjdou vniveč. Co dnes zbylo ze snahy několika medikusů popsat psychopatologii Václava Klause? Nic. K čemu by to bylo? Aby si na něj čtenáři dávali pozor? Proboha! Vždyť to mohou na základě svého úsudku. Nebo aby se bavili na jeho účet? K čemu dobrému by to posloužilo? Nebo se snad tomu, kdo umí určitý klinický obraz sobě nemilé osoby popsat, nějak výrazněji uleví? Nebo snad chce dotyčného léčit proti jeho vůli? K tomu nemá zákonné prostředky. Nebo si o sobě myslí, že je něco víc než ti, co dotyčného volí, a měl by jim utnout tipec? Nebo by chtěl zachránit lidstvo před nebezpečným šílencem?
Ale vždyť tomu tak není, poruchy osobnosti se dají rozpoznat i bez psychiatrických nálepek. Nehledě k tomu, že samy o sobě žádná taková opatření neopodstatňují. Nálepka narcista přece nenaruší ani možnost získat řidičák nebo zbrojní pas, natož být zvolen prezidentem. Navíc vůdčí osobnosti musí být poněkud dominantní a sebestředné, to je do vysokých pozic vynáší. Představte si prezidenta uťápnutého podpantofláka, co doma klepe koberce a bojí se dát si pivo, aby se manželka nezlobila. Každý prezident je tak trochu macho a výjimky jen potvrzují pravidlo.
Jsou-li skutky prezidenta „na pováženou“, neměli by ho lidé volit a měli by přimět své zástupce, aby vyvolali debatu o ztrátě důvěry, tedy cosi jako impeachment (postup pro zproštění z úřadu).
Ale z pravidla bych do toho nepletl doktory. Ti mají pomáhat a ne prozrazovat tajemství, poškozovat pověst a dál rozeštvávat lidi. Lékař nevyšetřuje někoho proto, aby s nálezem spěchal do Blesku, ale proto, aby správně nastavil léčbu a odhadl prognózu. Výsledek svěří pacientovi, nikoli novinám. A to nejdůležitější nakonec, stanovení psychiatrické diagnózy není věštění ze skleněné koule a vyžaduje pečlivé vyšetření a různé testy. A když to někdo provede, je vázán lékařským tajemstvím.
Výjimkou je znalecký posudek, kde zadavatelem jsou zpravidla orgány činné v trestním řízení nebo v občanskoprávním sporu. Ale ani tato procedura ze strany lékaře nezahajuje publikaci nálezů v novinách. Bavit se lebkami českých králů či syfilidou hudebního klasika lze pro poučení potomstva teprve dávno poté, co je dotyčný mrtev a jsou pro to nějaké důkazy.
Miloš Zeman se mi tedy jeví jako prezident, kterého většina zvolila, ale spousta lidí jej nemiluje pro jeho povahové vlastnosti, s nimiž se lze seznámit “na základě jeho veřejně pronesených výroků a postojů“. Nic jiného. Tečka.
