Neřízená střela z Řeporyjí a Vlasovci

Vlastizrada je těžký zločin, tím spíše během válečného konfliktu. Vzpomeňme na Velkou válku. Naši hrdinní legionáři byli pro Císaře pána vlastizrádci a padli-li do zajetí RU armády,

vojenské soudy je bez pardonu posílaly na šibenice. Nikde jsem nečetl, že by to Rakušákům někdo vyčítal, byla válka a tak to prostě chodí.

Druhá válka si v krutosti s tou Velkou nezadala a tak přeběhnutí na stranu nepřítele se trestalo úplně stejně. S vlastizrádci na sklonku třicátých let mělo i Československo tragickou zkušenost. Tehdy naši německy mluvící spoluobčané vrazili svému státu nůž do zad. Jednoznačně se tím dopustili vlastizrady, za kterou byli po válce krutě potrestáni. Naše slovenské bratry ani nepočítám, to bychom se nikam nedostali a tak zpět k ROA. Vlasovci byli vlastizrádci jak vystřižení z učebnice a ani jim připisovaný étos bojovníků proti bolševikům, na tom nic nemění. Za mě tedy tak.

A teď si představte pro názornost situaci. Mezi příslušníky Sudetoněmeckého landsmanšaftu se najde jeden nebojácný, co si o minulosti, kterou nezažil, něco přečte a navrhne svým souputníkům, aby odklepli postavení pomníku Konrádu Henleinovi, nebo nedej bože Hermannu Frankovi. Oba totiž byli velcí bojovníci proti Čechům. 

Co by asi z naší strany případně následovalo. Vlažný ministr Petříček by určitě vlažně protestoval a ta vlažnost je vlastně dobře. Nejhorší reakce na případný nápad vzešlý od neřízené střely z landsmanšaftu, podobné té řeporyjské, by byl pozvat si ho na diskusi do studia České televize. 

Já bych řekl, že si Ruská státní televize naběhla na vidle a z lokálního mluvky udělala, alespoň v očích některých, odvážného bojovníka za pravdu.