Náš prezident chce drony, generálové děla

Vrchním velitelem naší armády je prezident. Věřím, že až dojde na lámání chleba, kterej khaki šrot se nakoupí příště, použije hlava státu svojí autoritu a naše stratégy, válečníky, generály, postaví hezky do haptáku,

řízne do stolu a zavelí „Drony!“ Oni poslechnou, vo tom žádná, tak to v armádě je.

Trochu problém vidím ale jinde. Prostý lid vrchního velitele poslouchat, pravda, nemusí. Nemusí ho ani velebit, ale neměl by si z něho dělat prču a už vůbec ne v odborný vojenský problematice. Chtělo by to změnu, protože ten, co sedí na vrcholu armádní pyramidy, nemůže bejt žádnej čučkař. Jeho autorita musí zakořenit i v podhradí, nebo alespoň by měla. Ale jak na to?

Možná by věci prospělo, kdyby si pan prezident nechat ušít maršálskou uniformu. Líp by to vypadalo. Lid prostý ke zlatým frčkám měl vždy rešpekt a možná by pak nenadával našemu vrchnímu veliteli třeba do „generála modrá knížka“.

Pamnětníci mi potvrdí, že takový invektivy si dříve nikdo na prezidenty nedovolil. Ani na Klému, ani na Toníka Zápotockýho. Možná proto, že oba měli na přehlídkách parádní mundůry a určitě to dělalo velkej dojem. Kdyby si připnuli k těm maršálským hvězdám, co se jim leskly na náramenících eště k opaskům šavle, možná se mohli popasovat i s Franc Josefem vulgo „Starým Procházkou“. To je ten, kterej začal Velkou válku. Tehdá oslovil svý národy, vytasil šavli, nikdo ani necek a mašírovalo se. Autorita musí bejt, málo platný, s tou se nediškutuje, ta se poslouchá. Aspoň to tak bejvávalo a tak tehdá mohla začít mela, a byla pořádná.

Náš pan prezident je všemi mastmi mazanej, když preferuje drony. Vychází z ověřené koncepce, totiž, že kdo ovládá oblohu, ovládá bojiště. Tady bych našim vojenským stratégům na genštábech, a asi už historicky, trochu nevěřil. Vzpomeňme na jejich předchůdce z konce třicátých let. To na jejich popud se začalo betónovat v našich pohraničních hvozdech o sto šest. Tak, ono se betonovalo v celý Evropě, jenže nepřítel za naší západní hranicí měl i lepší nápad, opanovat oblohu. Naše dvouplošníkový Avie se nemohly měřit s jejich éroplánama. Zatímco němečtí stratégové to věděli, ti naši stále jen betonovali. Na obloze jsme nemohli obstát stejně jako jiné, daleko mocnější státy. To jen jako poučení z minulých chyb, že beton na hranicích ještě není takový neštěstí jako když je nalitej do makovic vojenských stratégů.

Dnes jsou francouský houfnice na cestě a transportéry pro naše pěšáky jsou v jednání. Obojí je proti novým technologiím úplně bezbranné, v tom má prognostik Zeman dobrý tušení. To naše infantéristy můžete klidně do boje vozit na korbách starých Vejtřasek (Praga V3S), vyjde to nastejno. Naši kanonýři, co z houfnic od Frantíků dostřelí až čtyřicet kiláků, si možná ani nevystřelí.

Drony pan prezident velebí už delší dobu, není to od něj žádná novinka. Možná se do nich zamiloval na návštěvě v Izraeli, kde se s nimi příslušníci IDF naší hlavě státu pochlubili. Že měli čím, ukázal v drsný praxi konflikt v Náhorním Karabachu. Z propagačních záběrů úspěšnějšího Ázerbájdžánu to bylo více než názorné. Armenských vojáků na dělostřeleckých palpostech či obrněných transportérech a tancích mi bylo líto. Byli úplně bezbranní. Jejich generalita něco zaspala, doufám, že ta naše se probudí.