Můj soused je pitomec, ale já mu to neřeknu

Připouštím, že si to samé může myslet i on o mně. Samozřejmě, že pravdu mám já, jak jinak. Na zahradě má šílenej bordel.

Kopřivy i pampelišky z jeho „farmy“ zásobují semeny celé okolí. To naštvalo jeho souseda z druhé strany, který je více po větru, no a vypukla válka. Začalo to klasicky, úplně stejně jako hádání se zde v diskusích. Přes plot se rozzuřil spor, kdo je větší pitomec. A protože se na tom nedokázali shodnout, gradovalo to až tak, že to řešili i poldové. Zde na blogu ve sporu kdo je chytrej a kdo ducha mdlého máme přeci jen brzdu, klávesnice nás k radikálnějším krokům nepustí.

„Blbej soused je neštěstí a má vůbec tahle situace nějaké řešení,“ říkám si. Přestěhování škrtám. Nadávání přes plot a naschvály k ničemu nevedou, to názorně vidím na jeho druhé straně, a tak jsem se s velkým zapřením rozhodl, souseda tolerovat. Prostě žít a nechat žít. K ideálu to má daleko, ale celkem to funguje.

My to máme asi v genech a ani já nejsem výjimkou. Víte, ten boj za pravdu svou a cizí lež. Krásně to teď bylo vidět na Národní třídě. Vždyť my už ani k tomu, dát si přes hubu, represivní aparát nepotřebujeme. To známé heslo ze Sametovky „Nejsme jako oni“, není už asi pravda. Ty historické záběry jak esenbáci (policisté) z Údolí dutejch hlav (škola SNB v Hrdlořezích) kopou do kytek, které jim studenti podávali ve svých holých rukách známe všichni a všichni jsme to odsoudili. Dnes kopání do kytek a věnců je už mnohým pochopitelné, je to projev názoru. Nakonec i pálení knih, jako další stupeň, je také postoj, který v překladu zní – držte hubu.

Ale připusťme, že to s naší tolerancí nebude až tak špatné. Když jsem viděl jaký aplaus sklidil třeba pan Štěch, bývalý normalizační straník, nebo i jiní ze stejného ranku, smířlivost a pochopení nám určitě nechybí.

Vždy jsem si myslel, že heslo „Boj a vítězství“ vymysleli bolševici, ale zdá se, že to máme prostě v krvi. Stačí určit, kdo je nepřítel a může se troubit do útoku. U mě to začíná sousedem, pokračuje to některými politiky i některými názory a třeba v tomto prostoru. Ale ten výčet nekončí. Takový soused Rus je taky pitomec. Ale jo, souhlasím. Má tam na tom svým ranči „Rasia“ bordel stejně jako můj soused a ještě si hraje na velmoc. Žít a nechat žít, to by byla od některých z nás moc velká velkorysost, to se nemůže nechat jen tak. A aby bylo něco dalšího na forhontě, jsou tu ještě Číňani.

Než Vám popřeji hezké dny bez nenávisti a zloby, skončím veršem z jedné známe písničky „…budeme se o něco prát, až tu nezůstane stát na kameni kámen“.