„Prej si horší než Babiš,“ zaútočím na brášku, provozovatele restaurace na plaveckém bazénu. „No nekoukej, říkal to Vlastík, že ti tam už pitomce dělat nebude,
že si ho urazil, když si na něj poslal kontrolu, jako by byl ňákej zloděj.“
Vlastík je dlouholetý rodinný přítel a bratrovi pomáhá v sezóně tím, že maká ve venkovním kiosku. Nic složitého, v podstatě klobásy, pivo a kafíčka. Náš společný přítel je důchodce s nevelkou rentou a tak se spíše dá říci, že bráška pomáhá jemu.
„Vlastík ať drží hubu,“ brání se bratr. „Už delší dobu mě účtařka varovala, že v kiosku klesá tržba. Bylo mi to blbý, je to kámoš, ale nakonec sem to udělal. Posadil sem mu tam pod slunečník na celej den brigádnici, která neměla nic jinýho na práci, než za každýho turka nebo klobásu udělat čárku do příslušný kolonky. A to sem čuměl. Já mu dával denně vosum stovek na prkno a von si v kapse vodnes eště skoro tisícovku za zboží, co si tam přitáh a prodal sám. Na to nemusím mít kalkulačku, abych si spočítal, že za sezónu mě náš milovanej Vlasta vokrad nejmíň vo třicet táců. Barman si prodává svůj chlast, kuchař krade maso. Dyť já nejsem žádnej restauratér, já sem hlídací pes s vyplazeným jazykem, kterej stejně nestíhá.“
Jeho rozčílení nad personálem, které nakonec neslyším poprvé, bylo spravedlivé a já to i přiznal tím, že jsem soustrastně mlčel, ale jen chvíli.
„Tak mi vysvětli. Ty děláš hlídacího čokla nad svejma penězma, což je v naprostým pořádku. Proč ale vytýkáš hlídacímu psu státních peněz, že chce dělat úplně to samý. Kdysi dávno platební morálku poddaných hlídal poklasný či dráb. Jenže doba se mění a stejně jako se nezasekla na finančákovi s ingoustovkou za uchem, se nezasekne ani na berním úředníkovi s tužkou a kalkulačkou. Buď spravedlivej. Ministr financí nepřináší nic novýho, jen modernější kontrolu toho, co tu už dávno před ním zavedli jiní. Mně se zdá, že máš problém s pochopením základního faktu, že část z toho co vyděláš, není tvoje, je to státu. Může se ti to nelíbit, ale to je tak všechno, co s tím uděláš. Ani daně nevymyslel Babiš.“
Příjmení ministra financí startuje v bráškovi stav nepříčetnosti skoro tak velký jako u většiny opozičních politiků. Začne rudnout a v koutcích se mu dělá pěna. Prudce vstává. Ač nevysloveno, z gest je patrno, že s blbcem se odmítá dále bavit. Než bouchne dveřmi, ještě si uleví.
„Hele, ty si tady kolem baráku sekej travičku a Babiš ať si pěstuje tu svojí řepku, ale neserte se do věcí kterejm nehovíte.“
Já tomu skutečně moc nerozumím, to přiznávám, ale poslední dobou, jak to tak sleduji, si začínám čím dál víc myslet, že ministr financí tomu rozumí velice dobře.
