To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.
Potřebuju bumážku do řidičáku, že i přes svůj věk, můžu ještě dál řídit auto.
Bumážku jsem dostal, ale s odřenýma ušima. Když jsem v ordinaci odčítal písmenka z tapety očního testu, vzpomněl jsem si na průpovídku svého syna, „má zrak jak vycpanej vorel“.
S léty prostě některé části těla přestávají fungovat. Někdo se s tím smíří, jiný si z toho udělá mindrák. Brýle na čtení si na mém čele udělaly důlek, vykukující bandáže kolen zpod kraťasů nevnímám jako estetickou tragédii a věřte mi pane doktore z propagačního letáčku, že i ten rudý ďábel z obrazovky, co může hned a může tady, mě nechává naprosto klidným.
Kdo mě ale nedávno v tomto směru nadzvedl, byl kámoš, co je stále sexuálním ledoborcem. Já i kamarádi mu občas nastavíme ucho, protože víme, že úspěch potřebuje publikum. Minule ale, když se mu zdálo, že ho málo plácáme po zádech, začal být agresivní.
„Vy, co říkáte, že máte po sezóně, jste jen banda peciválů, línejch svůj sexuální život posunout na vyšší lévl, jako úroveň, esli mi rozumíte. Chybí vám fantasie.“
Dál už to nemá cenu komentovat, protože diskuse, kterou to nastartovalo, byla stejně plodná jako většina dědků sedících kolem stolu.
Upozornění na absenci mojí fantasie mě ale dohnala. Dálkáčem listuji televizní obrazovkou, když tu najednou zpozorním. Na prahu nějakého jevišťátka stojí subtilní dívka, ze které její kolegyně strhává tričko. Během chvilky je jen v kalhotkách.
„To je ňákej novej erotickej program,“ prolítne mi nechápavý otazník hlavou. No né, dávají to na mé oblíbené „Dvojce“ Tak to bude asi alternativní umění.“ Co všechno je dneska umění,“ nechápavě zavrtím hlavou, ale nepřepnu.
Obě protagonistky stojí na jevišti, zřejmě komorního divadélka a uvolněnou atmosféru dokresluje vznášející se nikotinový opar nad hlavami diváků. Trochu se začínám orientovat. Asi lesby, jedna dominantní, která tu drobnější, submisívní, nyní už skoro nahou, obřadně omotává lanem.
Pak jí začne vytahovat na hrazdu z exotického bambusu. Její tělesné tvary, nepřirozeně vyhřezlé zpoza závitů provazu, vypadají nehezky až bolestivě. Je to skoro fakírský výkon. Tu drobounkou dívku to musí bolet,“ říkám si. Ne nebolí, jak vysvětluje později submisivka v prostřihu.
„Své přítelkyni naprosto důvěřuju, a i když nemám problém s muži, tohle mi žádný chlap nemůže nabídnout, je to úplně jiný level sexu, je to fantasie.“
O nějaký čas později nakupujeme s manželkou v hobby marketu a zatímco ona lítá někde mezi květináči, mě zaujaly boxy s tyčovinou. Jo, měli tam bambus a skoro takový, na jakém se ve finále houpalo tělo té nahé umělkyně, co v podstatě tvrdila, že sex na bambusu je úplně jinej lévl. Neodolám své zvědavosti, exotickou dřevinu vytáhnu do uličky a zkouším její pevnost. Tam ale pokus, o nastartování mé fantasie prudce skončil, až jsem se lekl.
„Co to tady s tím špalkem děláš, pojď mi pomoc naložit hlínu,“ vyhrkla na mě žena.
Nakládám substrát a pod vousy se usmívám – „jó holka, ty nemáš ani ánunk vo tom, co se v makovici tvýho bohatýra vobčas honí.“
Samozřejmě, že do toho nejdu. Bylo to jen krátké zasnění, vlažný pokus vylézt na chvíli ze starýho železa. V podstatě je to volovina a navíc má i svá rizika. Už jen proto, co kdyby se to manželce zalíbilo, a možná v opačném gardu. Dneska jsou totiž ty ženský tak nějak emancipovaně voprsklý, že bych na té bambusové hrazdě mohl skončit i já, a možná by mi ani kalhotky nenechala.
