Proč není kandidatura Damkové na fotbalovou šéfku dobrým řešením

Dagmar Damková oznámila včera kandidaturu na předsedkyni Fotbalové asociace České republiky. Její popularita jí pravděpodobně přinese podporu veřejnosti, jak se ostatně již děje. Existuje však několik argumentů, proč by její šéfování fotbalovému svazu nebylo dobrým řešením.

Posledním šéfem fotbalového svazu byl Ivan Hašek. Do čela ČMFS nastupoval s aureolou dobrého trenéra i uznávaného hráče, na poli funkcionářském však osobou nepolíbenou. Po dvou letech však skončil, a ti, co jej na začátku podporovali, jej nyní zatracují. Stejným typem člověka je i Dagmar Damková – sice má spoustu ideálů, renomé ve fotbalových kruzích, avšak nulové zkušenosti z řízení velkého podniku, kterým fotbalový svaz bezesporu je.

Dalším argumentem proti kandidatuře nejvýznamější české ženy-rozhodčí je její provázanost s kontroverzním rozhodčím Romanem Berbrem. Při volbách minulých předsedů kolovaly historky, že na koho „neukázal Roman“, ten neměl šanci. Je těžké předpokládat, že by volba podobně neprobíhala i při kandidatuře jeho přítelkyně a že by po případném zvolení Berbr na Damkovou neuplatňoval vliv, zvlášť s přihlédnutím k nezkušenostem Damkové ve fotbalovém zákulisí (viz výše).

Ve skutečnosti by tak český fotbal řídil někdo úplně jiný, než jeho předseda, což se zřejmě dělo i doteď. Výsledky vidíme sami a těžko předpokládat, že by zákulisní jednání a nejasná odpovědnost vyléčila český fotbal v budoucnu.

Skutečný manažer

Český fotbal naopak potřebuje především koncepční manažerské řízení. Při volbě předsedy je proto potřeba odhodit růžové brýle, idealismus a pomíjivou podporu veřejnosti a vsadit na osobu, která sice nemá neposkvrněnou pověst, ale vyzná se v zákulisí českého fotbalu, odpracoval mnoho roků ve funkcionářské pozici, má tolik potřebné kontakty a vykázal manažerské úspěchy. Takovým kandidátem je mj. současný šéf jabloneckého fotbalu v Jablonci Miroslav Pelta. Je s ním sice spojena pověstná hláška, že „celý jaro bylo cinklý“, prokázal však mnoho manažerských úspěchů, má spoustu zkušeností z řízení fotbalových celků, jako je reprezentace a klub, a jeho hlas je ve fotbalových kruzích dobře znám a respektován.

Pelta sice není prototypem spasitele, ale takových už v českém fotbale bylo a kam jsme to dotáhli. Je třeba se vrátit na zem a pracovat. A toho je Pelta větší zárukou než Damková.