Paroubek – program, co to je?

ČSSD si diktuje, jak má vypadat vláda, aby jí do konce předsednictví tolerovala. Nemají v ní sedět ministr Langer, Liška a Bursík, a ministryně Parkanová. Od posledních tří je ochoten ustoupit, u toho prvního nikoliv. Proč?

   Až na Ivana Langera uvedená jména dříve v proslovech socialistů nepadala, z nekompetence byli naopak obviňováni ministr Říman, Pospíšil nebo ministryně Filipiová. Dnes jsou na seznamu tři ministři koaličních stran. Jména jsou motivována čistě programově – odstraněním Ondřeje Lišky sleduje Jiří Paroubek zastavení reformy terciárního vzdělávání a školného, Vlasta Parkanová zase dojednává s Američany radar a je lepší jí mít mimo resort a Martin Bursík překáží ambicím Milana Urbana dostavět jadernou elektrárnu v Temelíně. Paroubek tak předčasně zahájil předvolební kampaň, která je motivována čistě stranickými zájmy ČSSD, nikoliv úsilím dosáhnout kompromisu při sestavování vlády.
   Co je však pozoruhodné, předseda ČSSD je od těchto jmen ochoten ustoupit, s výjimkou Ivana Langera – tedy, do češtiny, je ochoten tolerovat školné, radar i ekologický program Strany zelených za to, že jeho strana bude, Paroubkovými slovy, ušetřena výpadů ministra Langera. Tedy, aby byl volební zisk co největší, bez ohledu na program. Program odsunul Paroubek na druhou kolej a de facto jej prodává za zisk moci pro ČSSD. Jak potom této straně důvěřovat, že ve vládě skutečně bude prosazovat program, a ne se jen zbavovat nepohodlných lidí?
   Otázkou také je, čeho se Paroubek v osobě Ivana Langera bojí. Přízemnost Paroubkova myšlení dává tušit, že to je obava z tvoření politických komplotů na ministerstvu vnitra. Mnohem spíše je to však obava, aby nebyla vyšetřena ta plejáda kauz, jichž se socialistické vlády dopustily v předchozích osmi letech. Opět tedy sobecký zájem strany před potřebami země.
   Tedy je zřejmé, že v době, kdy nemáme vládu, ČSSD věrna svému dřívějšímu chování dále prosazuje úzce stranické zájmy, vládu vydírá personálními návrhy, aniž by předložila ty své a chová se nestátotvorně. Kdo čekal, že tváří v tvář realitě ČSSD prozře a sebere aspoň zbývající kousek své odpovědnosti a nabídne kompromisy, mýlil se. Co však čekat od mocichtivého předsedy, jehož jediným zájmem je posilování vlastního ega bez ohledu na zájmy kohokoliv dalšího?