Paroubek horší Klause aneb dilemata ODS

Předseda Topolánek se dostává mezi mlýnské kameny. Na jedné straně jej tlačí Hrad, který nechce politickou vládu, na druhou stranu vlastní poslanecký klub, který zase odmítá ustupovat Paroubkovi. Jak by měl premiér ze situace vybruslit?

Prvním by mělo být stanovení priorit – tedy zda Klaus, či Paroubek a kdo je protivník hodnější soupeření. Osobní animozity jsou v obou případech zřejmě dost velké, přesto se v dnešní situaci Topolánek musí rozhodnout pro menší zlo. Můžeme mít k Václavu Klausovi tisíc výhrad, stále je to ale člověk, který je programově nesrovnatelně blíž ODS než Jiří Paroubek. Byla to vždy ODS, která zdůrazňovala důležitost programu (a ne vždy se jí to vyplatilo), a na to by měla pamatovat i v dnešních dnech. Dohodou s Paroubkem totiž chtě nechtě směřuje ke spolupodílení se na vládě s komunisty, a to je kardinální zvrat programových priorit ODS. Samozřejmě vedle ztráty voličů.
   Otázka je, co dál. Paroubek již naznačil, že je schopen vyhrožovat čímkoliv a využil i animozity VK-MT, proto Topolánkovi hrozí dohodou z Hradem. ČSSD zatím ODS v podstatných věcech předběhla, Topolánkova strana by jí to mohla vrátit prioritní dohodou s Klausem. Přeci jen je jednodušší konsensus uvnitř vlastní strany (nebo podobných stran) než s opoziční stranou. Pokud tomu tak není, tak je to špatná zpráva pro českou politickou kulturu.
   Pro Mirka Topolánka je to jistě jako z bláta do louže – oba, Paroubek i Klaus, ješitní mužové s touhou hýbat dějinami i tam, kde jim to nepřísluší. Klaus sice dlouhodobě brojí proti dnešnímu vedení ODS, určitě jí však nechce zničit jako Paroubek. Na druhou stranu  je jeho chyba, že nepodmínil jmenování premiéra nekomunistickými hlasy a rozehrál tak na české politické scéně hru nebezpečných parametrů, kdy se zde bolševici po dvaceti letech zcela otevřeně podílejí na moci. To však dělá i Paroubek a ne posledních čtrnáct dní.

Odchod do opozice?  
Pro ODS tak i tak nezáviděníhodná situace. Chce-li dále vládnout a zamezit růstu vlivu komunistů, dohoda s ČSSD je (zřejmě) nevyhnutelná. Stále je však zřetelnější, že Jiří Paroubek nastoupil na vlnu vydírání s cílem zničit programové zásady ODS a tím jí znemožnit ve volbách. Naproti tomu Klaus chce jen změnu poměrů v ODS. Co je horší?
   Pro perspektivu občanských demokratů soudím první varianta – ODS ztratí přístup k moci, zpronevěří se zásadám a ztratí podstatnou část členské základny. Na druhou stranu – osobní vztahy nelze pomíjet. Pokud proto neexistuje možnost dohody Topolánek-Klaus, nejčestnějším řešením je odchod do opozice. Ono to ani není překvapivé – politické strany bojují o moc a svržením vlády automaticky (nikoliv nějakou dohodou, jak se tady snaží ČSSD vysvětlovat) přechází odpovědnost na opozici. Topolánek by vůbec nemusel vládu skládat, ostatně – on dostal nedůvěru.
   Pozitiva takového řešení (tedy odchodu do opozice) spočívají v získání času na přípravu kampaně a bombardování socialistů za dohodu ať již s pravicovým Hradem nebo extrémně levicovými a nedemokratickými komunisty. Náboje by tu byly a ODS by měla větší šanci na úspěch než paktováním s levicí, zpronevěřením programu a ztrátou důvěry členské základny.