Nový druh podnikatelů: sportovní zlatokopové

Slavia, Plzeň, Mladá Boleslav, Bohemians 1905. To všechno jsou kluby, které jsou v různých pozicích svědky nového trendu v českém sportu. Velcí podnikatelé, dosud se pohybující v různých sférách trhu, zaměřili svoji pozornost na sportovní kluby. Přináší sice rychlé oddlužení a raketový vzestup. Jakou však mají dlouhodobou koncepci, se od nich těžko dozvíte.

Nejnověji se objevila informace, že většinovým vlastníkem nejstaršího českého fotbalového klubu Slavie Praha se stane někdejší ministr dopravy a dosavadní podnikatel v oblasti stavebnictví Aleš Řebíček. Se sportem ho měl spojeného jen málokdo. Oprávněné proto vyvstávají otázky, jaké má s klubem záměry? Je to jen čistý podnikatelský zisk, následovaný při poklesu tržeb okamžitým odchodem, nebo dlouhodobý záměr s budováním mládeže, který však nepřináší okamžitý užitek?

Podobných klubů vzniklo v poslední době jako houby po dešti. Hokejový klub v Mladé Boleslavi řídí bývalý tenisový reprezentant a počet odchovanců v základním kádru A mužstva byste napočítali na prstech jedné ruky. Fotbalovou Plzeň nedávno převzal Tomáš Paclík, který jí oddlužil, zaplatil hráčům výplaty, před vstupem do fotbalového klubu však podnikal v daňovém poradenství a prodával a restrukturalizoval firmy. Je Plzeň jen jeho dalším záměrem?

Na opačné konci jsou vršovičtí Bohemians, kteří se provinili tím, že její původní stadion stojí na atraktivních pozemcích, na které si brousí zuby mnozí developeři. Klub zřejmě pro mnohé není atraktivní, nemá příliš zastání ve vysokých kruzích, proto je okamžitě obětována „vyšším“ zájmům. Různé koncepce a programy sice slibují jeho zachování, zvlášť pokud mají před volbami stejný názor i voliči. Konkrétní výsledek však může být poněkud odlišný…


Dlouhodobá práce a střízlivé hospodaření mohou taky uspět

Na druhou stranu, existují kluby, které se vypracovali dlouhodobou prací, například Jablonec se sice kontroverzním, ale vytrvale se ve fotbale pohybujícím Miloslavem Peltou, nebo sousední Teplice s Františkem Hrdličkou, kladoucím důraz na střídmou hospodářskou politiku. Nový trend ale naznačuje, že tento koncept nebude převažujícím a cílem nových milionářů bude z klubu maximálně vydělat a až se objeví nový projekt, rychle jej opustit.

Obhájci ryze tržního principu jistě namítnou, že fotbalový klub je tržní subjekt jako každý jiný. Pokud na něj nahlížíme čistě matematicky, ano, jde o stejnou účetní jednotku, s vlastním rozpočtem, konkurencí, nutností vydělávat. Na druhou stranu, mnohdy jsou to instituce se stoletou tradicí, historií, stovkami odchovaných hráčů, známou značkou, kterou nešlo jen tak koupit na trhu. Vychovaly desítky talentů a pečují o mládež, mají stovky tisíc potenciálních zákazníků – fanoušků, kteří tradici dále přenášejí. Fotbal a sport obecně jsou svými způsoby náboženstvími, se standardizovanými rituály, oddaností, chorály… Není jisté, zda noví sportovní podnikatelé nechtějí tyto neocenitelné a neprodejné součásti klubů skutečně rozvíjet, nebo jen využít pro svoje podnikatelské zájmy.

Nedávno jsme byli svědky bezprecedentní hrozby bankrotu nejstaršího fotbalového klubu, který se stal rukojmím podnikatelských zájmů, které právě na zmíněné „neprodejné“ aspekty fotbalového klubu příliš nebrali zájem. Dosavadní vývoj a pozadí celé transakce „nákup Slavie“ nenasvědčuje tomu, že by Aleš Řebíček na tom mohl něco změnit…