Dnešní ČSSD – nejasné sliby, výhružky, nejednota

Výhružky, programové změny a nejednota – to jsou vzkazy z dnešního dění v ČSSD. Dnešní média informují o třech událostech týkající se sociální demokracie – vnitrostranickém boji uvnitř ČSSD, kdy opozice dává Paroubkovi nůž na krk v případě volební porážky, souhlasu s komerčním připojištěním z úst dřívějšího poplatkového kritika Ratha a také „přepadovka“ v brandýské nemocnice s výhružkou zrušení.

Lépe snad tyto tři události nemohly situaci v ČSSD přiblížit – nejednotná strana nabízí program, který se ovšem často mění, co mu však nechybí, jsou výhružky vyvolávání strachu. Před několika dny představený program ČSSD to ukazuje názorně – zdaníme bohaté a budeme dále utrácet, ale chceme euro, pro které je nutný vyrovnaný rozpočet. Budeme pro ekologickou politiku, ale budeme dále stavět dálnice. Budeme pracovat na nezávislé energetické politice, ale zároveň utužíme vztahy s Ruskem.
   Program ČSSD je plný rozporů, stejně jako je rozhádaná sociální demokracie jako taková. Stranu dnes ovládají lidé, kteří před několika málo lety byli na jiné lodi – Paroubek začínal na smířlivé politice vůči ODS, spolupracoval s ní na pražské radnici a dnes je jejím největším kritikem. David Rath dokonce na pravici začínal, přes Svobodné demokraty ale přešel k ČSSD. Po cestě stačil změnit názor na zdravotnické poplatky, které obhajoval, následně zatracoval a dnes se k nim, zdá se, pomalu vrací.
   Vliv v ČSSD mají také lidé, kteří vystudovali jiný obor, než který dnes řídí a prakticky jinde než v politice nepůsobili – Bohuslav Sobotka jako vystudovaný právník šéfuje ekonomice, Michal Hašek nic jiného než politiku nedělal, šéfem středočeského zastoupení v Bruselu je Rathův souputník Michal Semerád. Vliv také začínají získávat bývalí komunisté – hejtmanství řídí Jaroslav Palas nebo Josef Novotný, předlistopadoví členové KSČ, do Evropského parlamentu z vysokých pozic vstupují Jiří Havel a Richard Falbr, taktéž předlistopadoví kádři. A to ještě málem na kandidátku do Sněmovny proklouzl komunistický bachař Ibl.
   Program socialistů je od personální politiky odvislý – řada opatření si nezadá s komunistickými návrhy, jiná naopak procházejí změnou. Častou jsou také nekvalifikovaná a je třeba je změnit (protikrizová opatření, šrotovné). Proto možná také socialisté svoje programy tak často veřejně „konzultují“ . Sami totiž v programu nemají vůbec jasno.
   Takovouhle směsici nám tedy socialisté nabízejí před parlamentními volbami. Svoji bezradnost se snaží vylepšit ódami typu Petry Paroubkové a miliony Jaromíra Soukupa, programovou vyprahlost a personální rozval tím ale nezamaskují.