Další kostlivec ve skříni sociální demokracie

Moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. To jsou známá slova klasika lorda Actona. Dnes se ukazuje, že jako nic jiného výborně pasují na sociální demokraty, kteří se více či méně zapojili do výkonné moci.

Kavan, Doležel, Gross, Kraus byly příklady z doby Špidlo-Grosso-Paroubkské vlády a dnes, pár dní po nástupu socialistů k moci na krajích, přicházejí další skandály. Členové ČSSD Bušina na krajském úřadě i nejnověji obviněný náměstek Malý při doteku s moci neodolali jejím nástrahám. Taky na Ostravsku hejtman Palas krátce po nástupu zadotoval krajský časopis a Bohuslav Sobotka si ze státních peněz rovnou kupuje byt.
   Socialisté jsou pro korumpování jednotlivých skupin nejlépe předurčeni – politika ČSSD je postavena právě na vyvažování zájmů jednotlivých skupin, jak ukázalo třeba šrotovné, které mělo vylepšit rozpočet Milanem Urbanem protežovaných automobilek, samotný koncept třináctých důchodů nebo v obráceném gardu milionářské daně. Rozdíl mezi pravicí a levicí je v pojetí práv – ta první hájí individuální, ta druhá skupinová. Jenže ta první se dají těžko korumpovat, protože existuje něco jako svědomí a důstojnost. To skupina nemá a mít nemůže.
   Socialisté bryskně vystupují ze strany a snaží se kauz rychle zbavit. Co ale naplat, když podobné existence se zadními vrátky do ČSSD vrací – do Sněmovny kandiduje kakaový Kraus,
není to tak dávno, co o kandidatuře spekuloval Stanislav Gross. Psi (novináři) sice občas štěkají, ale karavana jede dál.
   Třeba podotknout, že jediným odsouzeným za korupci byl v české polistopadové historii sociálně-demokratický ministr financí Svoboda. Zneužívání moci nápadně často v režii socialistů je však mnohem běžnějším jevem než obsáhne jedno odsouzení. ČSSD zavedla v České republice standard korupce a uplácení jednotlivých skupin i částí voličstva a v nastoupené politice, zdá se, hodlá pokračovat.