Čtyři důvody, proč by měl Vít Bárta opustit ministerský post

Dnes nás čeká možná nejdůležitější tiskovka za poslední roky. Mnistr dopravy Vít Bárta bude vysvětlovat, proč jako šéf jedné z největších bezpečnostních agentur v zemi sledoval svojí dnešní politickou konkurenci.

PR poradci ministrovi doporučili sobotní odpoledne zřejmě proto, aby informace co nejvíc zapadla, nepsaný šéf VV se však ze odpovědnosti nevyvleče. Dochází totiž k tomu, před čím mnozí při vstupu Věcí veřejných do vlády varovali – totiž k neobhajitelnému prorůstání soukromých bezpečnostních služeb do politiky. Domyslíme-li, co všechno může dnes Bárta vědět a koho všechno sledoval, dostává se nám zrůdný obraz. Klasický liberální názor říká, že šanci ucházet se o politický mandát by měli mít všichni, v případě zaměstnanců bezpečnostních agentur s přístupem k citlivým údajům bych však učinil výjimku.

Druhá dimenze celého případu je pak častokrát veřejně skloňované ovlivňování legislativy ve prospěch (Bártova) vlatního byznysu, který rozhodně nebude dbát ohledy na přehnanou ochranu osobních údajů či svobody občanů. Mottem se stane represe a protikorupční strategie dokazuje, že k tomu již prakticky dnes dochází.
Ale zpět k ministru Bártovi. Odhalením „sledovací“ aféry mu zřejmě někdo stoupl na opravdu velké kuří oko. Bárta z Věcí VEŘEJNÝCH, mnohdy proslulý svým helekavým smíchem a snahou komentovat vše, vždy a všude, je najednou tajemný jako hrad v Karpatech a dokola opakuje naučenou formulku o falzifikátu. Jen tím však posiluje spekulace, že vymýšlí další, tentokrát již sofistikovanější obhajobu a oddalování vyjádření je jen prostředkem, jak dát vlastním spin doctorům více času na vymyšlení důvěryhodné strategie. Že tím nehraje s veřejností fér, je snad každému jasné.
Kauza ABL zřejmě není jen obyčejným sledováním politiků. Kdyby totiž byla, Bárta by zřejmě již dávnoi argumentoval, že je je běžná agenda jakékoliv soukromé agentury a že zákon tedy neporušil. K tomu bychom zřejmě neměli co dodat.
Je tu však ještě jeden problém, a to je porušení zákona. Součástí celého případu je totiž nelegální opatření si státních poznávacích značek sledovaných osob. Ministrova agentura tím porušila zákon. Na jazyk se okamžitě dostávají následující otázky: Ministr Bárta má informátora uvnitř policie? Bude ho používat, zvlášť v situaci, kdy jeho člověk je ministrem vnitra? Bude ten mít vůbec nějakou motivaci (pečlivě vybraným) únikům z policie bránit? Jak může být ministrem člověk, který kryje porušování zákona? Činí tak i v dalších případech? A kryje i je ministr vnitra?
Na tyto otázky by měl ministr Bárta na dnešní tiskovce odpovědět, ale zřejmě tak neučiní. Výstup z dopoledního setkání s novináři v Café Louvre (novináře je přeci třeba trochu si udobřit) bude zřejmě odstoupení ministra (méně pravděpodobná varianta), nebo směs neurčitých vyjádření a výmluv s tím, že je třeba vše nechat prověřit policii, a nemá tedy smysl o čemkoliv spekulovat (pravděpodobnější varianta). Odpovědi na položené otázky každopádně nedostaneme. To však ministra pověsti nedůvěryhodné osoby, která kryla porušování zákona a sledovala politickou konkurenci, a není tak hodna vysokého státního postu, nezbaví.