Deník spisovatele – všem intelektuálům, kteří opovrhují blogem
Setkávám se občas s názorem, že intelektuální psaní se na blog nehodí, protože jde spíš o platformu pro tzv. lidovou tvořivost, kde se cokoliv hluboké a oduševnělé dokonale rozpustí. Je jasné, že v digitálním věku na zpravodajském portálu tomu tak být může, ale důležitější je mnohem víc to, že blog umožňuje absolutní tvůrčí svobodu. Pokud nejste starý prasák nebo extrémistický exot, můžete se vyjadřovat tak, jak se mohl v historii na veřejnosti vyjadřovat málokdo. Ten, kdo někdy publikoval, tuší, že každé periodikum ho determinuje, byť třeba jen miminální autocenzurou, anebo podvědomě, ale nikdy nepíše sám za sebe.
Druhou výhodou je to, že se ocitáte v centru dění. Problém kulturních periodik je v tom, že se pohybují na periférii zájmu. Je hezké, že v takovém časopisu vyjde inteligentní esej nebo ukázka z tvorby, ale jejich dosah je omezen úzkou komunitou. Nechci se tomu vysmívat, jen si myslím, že to omezuje tvůrčí výkon. Jestliže se uzavíráte do svého světa, často velmi exkluzivního, pak vám uniká tep doby. Což je nešvar dnešního literárního ghetta, které plodí knihy, ale nepopisuje dnešek. Stejně jako si většina literátů ostentativně nevšímá dneška, dnešek si nevšímá jich, a výsledkem je marginalizace literatury.
Jít do centra dění je požadavek pro umění v každé době. Je jedno, jakou formu anebo obsah zvolí, ale musí odrážet život. Jestli je doba povrchní, musí jít přímo proti této plytkosti, neuhýbat jí, neskrývat se za ověřená témata minulosti nebo exotické příběhy. Publikovat na blogu je jedna ze šancí, jak dostat umění na veřejnost. Jestliže píšete moderně, můžete zaujmout i laiky, i když se nijak nepodbízíte. Výhodou je rychlá odezva, kterou v časopisu nenajdete. Vaši prózu si přečte i několik tisíc lidí, váš esej i několik set, což je v časopisu nemožné. To, že se prodá v tisícovém nákladu, neznamená, že ho všichni čtou.
Samozřejmě, že je blog povrchní médium. Je dokonce ze všech nejmělčí, není nic prchavějšího než článek na blogu. S tím se musíte smířit, protože to vyjadřuje realitu. Neexistuje žádný ideální čtenář. Takový, který zcela beze zbytku ocení vašeho génia. Ale mnohem víc jde o to, že přispíváte k duchovnímu kvasu, že vás čtou intelektuálové, kteří sami píší, novináři nebo publicisté, že inspirujete a sami se vyvíjíte. Bez kvasu doby každý tvůrce zakrňuje, jeho styl zastarává. Je fajn si ověřovat to, co děláte, hned, i když vás prchavost blogu spolehlivě „odflitruje“ ve prospěch toho, co je už tisíckrát omleté.
Fráze, floskule nebo klišé nejsou výsadou dneška. S těmi se musela vypořádat každá originalita v každé době, za to blog nemůže. Když chce autor dnes tvořit deník, což je jeho nejsvobodnější projev, může, nemusí být slavný, aby ho mohl zveřejňovat, jak to dělal Dostojevský, ani nemusí vyjít až posmrtně. Například Gombrowicz, jehož deník byl snad lepší než jeho próza, ho psal pro exilový časopis, který četlo pár stovek Poláků a vyšel v Polsku až po jeho smrti. Čili psát na blog může být pro tvůrce výhodou, jelikož je absolutně svobodný…
Pokud tím ovšem někdo opovrhuje, zpravidla zakrývá svůj strach, že neobstojí, intelektuální pýchou.
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Mají rakovinu, metastázy a nic nezabírá. Léčba je, ale pacienty by stála miliony
Premium Muži s metastazující rakovinou prostaty, na kterou už nezabírá jiná léčba, se upínají k poslední...
Zvedneme minimální mzdu o tisíce, drtí predikce Zaorálek
Sociální demokracie, kdysi nejsilnější strana, vypadla ze Sněmovny a teď se snaží proniknout...
Proč se malým Němcům nedaří v matematice. Ve školství nefunguje integrace
Premium Vypadá to, jako by němečtí žáci najednou ztratili schopnost počítat. Podle nové studie německé...
Vyhrajte vstupenky na finále MS v hokeji. Máte jedinečnou šanci s iDNES Premium
Je tady ještě jedna šance, jak získat vstupenky na finále hokejového mistrovství světa! Dvě místa v...