Nesmrtelné Otázky Václava Moravce

Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě. Před 25 lety, kdy jsem politiku sledoval, jsem často slýchával rozhovory např. s V. Klausem a taky M. Zemanem, které tehdy pravidelně probíhaly na Frekvenci 1 nebo v televizi Galaxie, a byly vedeny až nesmyslně devótně. Tehdy mně pan moderátor připadal, jako že se má ještě co učit.

Jenže čas se posunul a dnes je p. Moravec ten, kdo je k těm budovatelům svobodného státu notně kritický. To by mohlo být v pořádku, kdyby to tak nebilo do očí, jako by si mladík vyřizoval účty s těmi, které obdivoval, ctil je jak otce svaté. Dnes, nebo už minulé desetiletí, velmi často tančí kolem zbouraného totemu, nahradil ho angažovaností, a především konformitou, která se mu vyplácí. Původní servilita se zvrhává v nenávist, nedořešený obdiv v přehlížení.

Vůbec se v politice podceňuje psychologie. Prožívají se jen výroky, různé exhibice, ale motivace, zvlášť ty osobní, jako by byly zastřené a nikým neviděné. Já chápu, že p. Moravec je dobrý mediátor, učí o médiích na VŠ a vypracoval se v moderátorské eso. Jenže jeho vývoj, ten, který předvedl v České televizi, není seriózní. Když jednou extrémně obdivujete jedno, pak jindy extrémně obdivujete opak. Tím myslím to, jak se Václav zformoval do propagace dnešní ideologie. 

Nejvíce je to patrné ve Fokusu, což je vymývárna mozků. Pořad, kam si moderátor zve jako publikum studenty. Kolik jich už dostalo výklad světa, který dnes propaguje ČT? Mladí lidé dobrovolně na ČT nekoukají, ale tady se daří manipulaci. Fascinace čísly, kterou předvádí tzv. experti, vykazuje slušné rysy náboženství. Nikdo nechápe, že grafy, které jen málo kopírují život, jsou pouhé relikvie, obřadní sakrálie, které mají strhnout lidstvo ke klimatickému třeštění.  

Celý televizní klérus, v ČT, kterou si platí i ti normální, zásobuje diváky svými grafy. S až idiotsky vážným výrazem deklarují, že je za pět minut dvanáct, že hrozí potopa světa - další sakrální rys. Jenže ten, kdo se někdy díval na reportáž, o něčem, co sám zažil, ví, že něco jiného je realita a něco jiného televize. De facto jsou tři stupně poznání: To, co jste vy sám držel v ruce, to, co si myslíte, že jste držel v ruce, a pak to, co si myslí redaktor, že jste držel v ruce.

A náš redaktor Moravec věří svým číslům. Nebo předstírá, že věří svým číslům, jelikož je to pro něj výhodné. Konformita s názorem celé televize se evidentně vyplácí. Díky tomu se udržíte 20 let na pozici, která by měla podléhat sebereflexi. Mediátor všeho zásadního, co by mělo dostat místo ve veřejném prostoru: nikoliv cenzor nebo dogmatik, jak se to nakonec stane každému, kdo uvěřil. Víra, kterou nezakryje ani exhibice s čísly, je znakem tzv. pozdní doby.  

Kdybych chtěl být sarkastický, navrhl bych Václavovi, aby se dal na něco pořádného; na chvíli si zkusil dělat rukama, šel do výroby, ke strojům nebo si sedl na traktor, asi by ho neubylo, ale stejně si myslím, že dělat něco jiného by mu určitě prospělo...

Ukázka z knihy Deník spisovatele