Deník spisovatele – co bych chtěl, aby věděla o světě paní Kielbergerová
Vzpomněl jsem si, jak mě před časem jedna čtenářka obvinila, že jdu na ruku davu a všechno lacině kritizuji, navíc mě přirovnala k unadávanému, znuděnému dědku. No, jelikož jsme zřejmě oba Husákovy děti, tedy stále velmi svěží, mladiství a ovlivněni naivitou devadesátek, beru to nikoliv jako konstruktivní kritiku ale spíš jako nepochopení toho, co dělám, když zacházím pod povrch současného stavu světa. Občas mám tu výhodu, že jsem tady jaksi dlouho nebyl, strávil jsem čas mezi knihami a mezi ženami (občas mezi dětmi) a když jsem se vrátil, zjistil jsem, že náběh na svobodu ve společnosti se za 25 let kamsi vytratil.
Navíc je to od čtenářky stejně pošetilé, jako kdyby kritizovala Nietzscheho za to, že v Zarathustrovi sepsul svou epochu. Udělal to přece proto, aby jeho analýza vedla k určitým prognózám. Dnes je jasné, že postmoderna byla zřejmě nezbytnou revizí toho, co přinesly různé „ismy“ modernismu, včetně různých totalit, ale poslední desetiletí už mele z posledního a její potenciál se vyčerpal v dekadenci. Absolutní nedostatek invence, nových směrů a výbojů je tak zřetelný, že se snad ani o tom nedá mluvit. Příčinou této krize je důraz na odlišnost, která dohání průměr. Postavit společnost jen na handicapu nic nového nepřinese.
Žijeme uprostřed jakési polovičatosti, která odmítá modernistický teror „ideologismů", ale sama dál využívá kolektivní znaky. Pokud se dnešní doba snaží emancipovat menšiny, je to bohužel polofašistický anebo polokomunistický způsob, přes veškerou diverzitu, kterou postmoderna přinesla, stále pracuje se skupinami. Emancipace člověka, ta nejkrásnější idea osvícenství, se vlastně vůbec nekoná, protože jednotlivce dělíme do poddruhů, zdůrazňujeme jejich biologické příp. třídní znaky, což je velmi nechutné, tak typické pro dnešní progresivisty. Jsou v takovém zajetí negace moderny, že užívají její staré metody.
V této situaci je těžké najít nový přístup i pro psaní. Psát o všech možných bizarnostech mě nebaví, jsem univerzalista a hledám celek. Myslím si, že záleží na každém jedinci, ať už má jakoukoliv barvu kůže, národnost anebo pohlaví, takové znaky jsou jen podkladem osobnosti, která roste tím, jak čelí životním situacím. Právě takové situace, zcela obecné, kdy člověk nějak jedná, objevuje sám sebe, jsou cestou z postmoderny, protože kladou důraz na jednotlivou existenci. Je to nenásilná emancipace, způsob, jak najít lidskost v každém z nás, v kontextu doby, kterou spolu sdílíme, která z nás dělá současníky.
Ano, být současníkem je velmi univerzální hodnota. Není nic, co by nás víc spojovalo, tři nebo čtyři generace, které žijí na světě. A pro spisovatele je nutné využít i filosofii, jedinou metodu, která může pojmout celek, od elementárních částic, přes přežívající druhy, viry, lidskou existenci až po hvězdné nebe nad námi. Umět zobecnit, nastínit syntézu toho, co se dnes děje, je základem dobré prózy. Ale k tomu je nutné jít do centra dění, vnímat souvislosti, nenechat se vtáhnout do pěny dní, humbuku médií nebo kritiky zmatených čtenářů…
Každá současnost je unikátní, je to něco, co nás dělá jedinečnými a co nás spojuje, a to je sakra pozitivní.
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
ANALÝZA: Smutný Den nezávislosti Izraele. Ve válce, opuštěn a rozhlodáván zevnitř
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli „Měli bychom to oslavit. Určitě půjdu na hřbitov s kyticí květin a každému padlému dám na hrob...
Česká stopa zatčených oligarchů vede nejspíš k luxusním bytům v Praze
Premium Ukrajina by mohla poprvé usilovat o zablokování nemovitostí, které její občan vlastní v Praze. Jak...
„Podívejte, vychází Země!“ Fotografie z Apolla 8 změnila lidstvu pohled na svět
Seriál Země jako nádherné a životem překypující umělecké dílo uprostřed nicoty. Přesně tak zachytili naši...
Kočka, Rittig a další. Projekt mapuje, kdo ukrývá peníze v dubajských bytech
Mezinárodní investigativní projekt Dubai Unlocked zmapoval, jak se dubajské nemovitosti staly...